KRÁLOVSKÁ AFÉRA

Polibek

...po chvíli se vytratila a šla tím samým směrem jako on. Cestou potkala pár zbloudilých návštěvníků, kteří obdivovali raději krásy hradu nežli chutné jídlo. Nevěděla kam šel, ale její srdce ji táhlo do její komnaty. Když už byla kousek od jejich dveří, něčí ruka ji jemně, ale přesto pevně, chytla za zápěstí a vtáhla do výklenku, který sloužil služebnictvu ve chvílích, kdy procházel někdo urozený. Carolina chtěla vykřiknout, ale sevřené hrdlo jí to nepovolilo. Srdce se jí rozbušilo, když spatřila osobu, která ji do výklenku vtáhla. Byl to Struensee. Oči mu žhnuly touhou a přitiskl ji k sobě. Jeho dech ji obklopoval a ona se nechala unášet jeho přítomností a teplem jeho těla. I přes vrstvu oblečení cítila vyrýsované svaly. Jeho mužnost z něj sálala a to i přes jeho delší vlasy svázané zelenou stužkou. Pramínek vlasů se mu svezl do obličeje a Carolina si musela zkousnout ret, aby nevzdychla. Držel ji v pase a jemně svíral boky. Cítila jeho teplé ruce. Takto spolu v obětí stáli necelých pět minut, než Struensee Carolině jemně nadzvedl bradu, sklonil se a políbil ji. Carolina mu polibek lačně vrátila, avšak Struensee se odtáhl. Chvíli mlčel a po chvíli se zeptal chraplavým hlasem, který u něj Carolina nikdy neslyšela, zda by ji nemohl navštívit u ní v komnatě. Pouze mírně přikývla. Struensee pro ni znamenal celý svět a Carolina pro něj. Chvíli se nehýbali, po chvíli se od sebe odtáhli a každý šel do své komnaty. Cestou však přemýšleli nad tím samým. Kdy už konečně nastane noc a oni se budou moci sejít...