Nejtěžší úkol

5.Mise Nathaniel

Škola probíhala jako vždy-nudně. Jenom o velké přestávce jsem zkusila od Alyi zjistit co nejvíce o Nathanielovi. Něco málo mi řekla. Prý rád kreslí a je kamarádský. Tak a teď akorát vymyslet jak ho přinutit mi říct něco o jeho taťkovi.

Už mám plán! Ale teď jestli to vyjde. Stačí když s ním budu chvíli o samotě.

NATHANIEL
Ta Mari je tak úžasná.... Ano mám rád Marinette. A vypadá to, že nejsem jediný. I Adrien a Kim se na ní koukají zamilovaně. Takže mě si asi nikdy nevšimne. Adriena má rád každý kromě mě.

Dneska se na mě Mari párkrát podívala, ale zrovna když jsem na ní koukal jako idiot. Sakra.

Po škole jsem ještě zašel za tátou do ředitelny. Ale zase tam nebyl. Nikdy tam není a ani doma moc není. Nevím co s ním je. No nic. Pomalu jsem se vydal směr domů. Nejednou jsem na chodníku uviděl Mari. Držela se za kotník a vypadala dost smutně. Rychle jsem k ní došel a zeptal se jí , co se jí stalo. Řekla ,že spadla a nemůže na ten kotník došlápnout. Vzal jsem ji tedy do náruče a odnesl na školní ošetřovnu.

Tam mi řekly, že už můžu jít a že to sami zvládnou. Nejdříve jsem nechtěl odejít, ale nakonec jsem šel.

MARINETTE
Zatím to šlo podle plánu. Sedla jsem si na chodník a chytla se za nohu aby to vypadalo, že jsem spadla. Za chvíli přišel Nathaniel a začal se mě ptát. Naštěstí umím skvěle lhát,protože jsem tajný agent, a on si ničeho nevšiml. Vzal mě do náruče a odnesl na ošetřovnu. Se sestrou jsem byla domluvená, Takže Nathanielovi řekla, že může jít. Nejdříve nechtěl, ale přeci jen odešel.,,Děkuji.",poděkovala jsem sestře a dala jí slíbenou bonboniéru. Ona ji přijala a já v klidu odešla domů.

Doma jsem musela vysvětlovat, co jsem dělala. Oni to ale pochopili a dál se neptali. Jsou skvělí.