Nejtěžší úkol

13.Vše se pokazilo

MARINETTE
Ráno jsem vstala, nasnídala, oblékla se a šla do školy.

Alya na mě čekala před školou s Ninem a Adrienem. ,,Ahoj.",,Ahoj.", pozdravili mě současně. Společně jsme vyšli schody a vstoupili do třídy.

Dneska mám takový divný pocit, ale nevím proč.

První hodina proběhla bez problémů. Jenom jsme psali test z dějepisu. Ale to je vedlejší. Druhá hodina byla snad nejnudnější hodina na světě.

O velké přestávce jsem šla na záchod a zaslechla jsem ředitele, jak s někým telefonuje. ,,Je to blbý. Ona o nás nejspíš ví. Ale už mám plán. Zkusím aby se přiznala a za to, co udělala mému synovi zaplatí.", toho jsem se až lekla. Vždyť oni mluví o mě! Rychle jsem zalezla na záchody a čekala až ředitel odejde. Mezitím jsem napsala SMS Carol:
Ahoj Carol, asi o mně vědí.

Poté jsem se odebrala do třídy, ale byla jsem hrozně nervózní.

Pro jistotu jsem si z batohu vyndala pistoli a dala ji do lavice. Alya si jí naštěstí nevšimla. Během čtvrté hodiny přišel ředitel a nějací dva pánové, asi ochranka, jeho ochranka.

,,Třído mám špatné zprávy. Jeden nebo dva a více z vás poškodili mě a mého syna! Za to si zaslouží trest.", řekl ředitel.Najednou z kapsy vyndal zbraň a dal ji k hlavě chloé. Sice ji nemám ráda, ale nemůžu to tak nechat. ,, Pokud se dotyčný nepřizná, budu střílet!"všichni začali křičet a chloé i plakat. Nedivím se jí. Taky jsem si to prožila a nic veselého to není. Vzala jsem si do ruky pistoli a namířila ji na něho,,Pusť ji!",vykřikla jsem.Najednou se vedle mě postavil i Adrien s pistolí. ,,Co to děláš?!",,No víš já......jsem tajný agent. Asi jako ty.",, Aha. A proč tu jsi?",,kvůli němu.". Oba jsme se otočili na ředitele a na jeho ochranku.,, A vida..... dva agenti. Složte zbraně a pojďte sem!". Po chvíli jsme se rozhodli to tak taky udělat. Položila jsem zbraň na zem stejně jako Adrien. Celá třída na nás koukala. Ještě jsem pošeptala Alye ať z mého mobilu napíše Carol, že jsme v maléru. Snad to taky udělá. Pomalu jsem vykročila směrem k řediteli.

Když jsme byli u tabule, tak zavolal i jeho syna. Ten sem nechtěl jít, ale musel. ,,Kleknout!", křikl po nás. Jak řekl, tak jsme udělali. Koukla jsem se směrem k Alye, dělala něco na mobilu. Snad píše Carol.

Ředitelova ochranka si stoupla za nás, svázala nám ruce a dala nám k hlavě pistole. ,, Nejdřív se budeme věnovat tobě Marinette.", řekl a šel ke mně a pustil Chloé. ,, Co chceš dělat?", zeptala jsem se nervózně.,, To ještě nevím. Ale za to, co jsi udělala mému synovi,si zasloužíš trest.", řekl a kopl do mě. Dost to bolelo.

Chvíli nás vyslýchal, kopal a někdy bouchal. Najednou jsem v okně uviděla hlavu může ze zásahové služby. Asi se spustili ze střechy. Nenápadně jsem to řekla Adrienovi a on to pochopil.

Koukla jsem na Adriena a zkoušela vymyslet plán. On si toho všiml a pohledem ukázal na svojí kapsu. Měl tam nožík. Jo, díky bohu. Rukama ho vyndal a zkusil si přeříznout provaz na rukou. Povedlo se mu to. Opatrně podal nožík mě a já udělala to samé.

Když jsme měli volné ruce, naznačila jsem Adrienovi, že zkusíme zneškodnit tu ochranku za námi.
Tomu chlapovi za mnou jsem podkopla nohy. Z ruky mu vypadla pistol. Vzala jsem ji a namířila na ředitele.On se z toho vzpamatoval až teď. Adrien se postavil vedle mě.

,,No vidím, že nejsi úplně marná. Prát se umíš i on. Takže ti dám nabídku. Pustím tebe a tvoji třídu, když uhádneš hádanku.",,Co??". Potom jsem ale ucítila silnou bolest na lýtku. Otočila jsem se a viděla jednoho muže z ochranky s nožem. A potom jsem se za pořezané místo na noze chytla a musela jsem se posadit.

Ředitel se hrozně smál, prý že tou hádankou měl odvést pozornost. Ale to už mi bylo jedno, protože dovnitř vtrhla zásahovka a všechny zatkla. Adrien ke mně přiběhl a snažil se mi pomoct.

Po chvíli přijela sanitka. Záchranáři mi řekli, že to stačí jenom obvázat. Tak mi to obvázali a nechali mě tady. 

Pomalu jsem vstala a šla za Alyou. Vždyť jí vděčíme za život.