Two Sides

22. část

„Harry!"

Byl jsem vyděšený z toho, co se mu stalo. Kdybych ho nedržel, ležel by už zhroucený na zemi a nejspíš s pořádným otřesem mozku. Udržet ho na nohou mě stálo všechnu moji sílu, ale přitáhl jsem si ho trochu k sobě, abych zjistil, co se mu stalo. Zadíval jsem se mu do obličeje. Měl zavřené oči a pravidelně oddechoval. Zdá se mi to, nebo opravdu usnul?

Je možné, aby člověk dokázal prostě takhle usnout? Ale vzhledem k tomu, jak moc byl opilý, jsem si říkal, že to nejspíš klidně možné je. Kdybych se nenacházel zrovna v téhle situaci, nejspíš bych se tomu od srdce zasmál. Teď ale na smích nebyl čas, i když bych menší nával endorfinů docela uvítal.

K vchodu do domu zbývalo už jen posledních pár metrů. V duchu jsem se modlil za to, abychom to oba přežili ve zdraví.

„Bože Harry, za tohle mi budeš muset nadosmrti děkovat, to ti přísahám." Zanadával jsem mu tiše, i když mi bylo jasné, že mě neslyší. Ignorant jeden. Byl jsem rád, že na opuštěné ulici nikdo nebyl, protože jsme museli vypadat opravdu komicky. A taky dost divně. Možná by na nás nějaký kolemjdoucí zavolal rovnou doktory z psychiatrie.

Jednou rukou jsem odemkl vchodové dveře a druhou jsem pevně podpíral Harryho. Cítil jsem se tak vyčerpaně, jako ještě nikdy. Harry musel mít přinejmenším devadesát kilo.

Vešel jsem dovnitř a pak jsem před sebou uviděl...schody. Doprdele, na schody jsem ani v nejmenším nepomyslel. Nejraději bych do něčeho kopl. To nemůže mít tenhle zatracenej barák výtah? A můj byt v podkroví mi situaci opravdu neusnadňoval.

Zhluboka jsem se nadechl, aby mi kyslík v plicích dodal trochu energie. Takhle dál vláčet Harryho opravdu nemůžu, ublížil bych jemu i sobě. Chvilku jsem zaváhal a pak jsem ho postavil na zem, jednu ruku jsem mu dal za záda, druhou za kolena a vyzvedl jsem ho do náruče. Potěšeně jsem si uvědomil, že takhle se mi nese mnohem lépe. Harry je sice vysoký, ale hubený, já jsem malý, ale mám vypracované svaly. Je to jedna jedna.

Po chvilce výstupu schodů jsem už ale byl parádně zadýchaný. Zastavil jsem se a na chvíli jsem se zadíval na Harryho v mé náruči. Je tak neskutečně dokonalý. Nildy bych slovy nedokázal vyjádřit, jak moc dokonalý pro mě je. Ale rozjímání si musím nechat na potom. Teď jsem se soustředil na to, abych byl doma.

Konečně, konečně jsem se i s Harrym dostal ke svému bytu. Odemkl jsem, zavřel za sebou a rovnou jsem odnesl Harryho do své postele. V tuhle chvíli bylo opravdu štěstí, že mám pro sebe celé dvojlůžko. I když, pomyslel jsem si pro sebe, mačkat se s Harrym na malé posteli by nejspíš také nebylo špatné.

Opatrně jsem Harryho položil do postele. Venku mezitím ustal déšť a měsíc si našel své místo mezi mraky. Svítil oknem dovnitř a ozařoval tak Harryho krásnou tvář, která díky tomu vypadala ještě bledší než obvykle. Tmavé kudrliny měl neuspořádaně pohozené kolem hlavy. Byl ve spánku tak nádherný. Všechny starosti, ať byly jakékoliv a které vždy do jeho obličeje vtiskly pár ustaraných vrásek najednou zmizely. Harry se ze spánku lehce usmíval a ve tváři se mu utvořil nepatrný ďolíček. Jen jsem litoval, že teď nemůžu vidět jeho smaragdově zelené oči. Nemohl jsem uvěřit tomu, že v mé posteli teď leží ten nejdokonalejší člověk na světě. A nejdokonalejší člověk na světě teď nemá ani tušení, kolik energie jsem pro něj právě udělal.

Když jsem ho tak pozoroval, uvědomil jsem si, že má na sobě pořád oblečení, které je mokré od deště. Opravdu bych mu ho měl...svléknout? Nemůže tady ale spát v mokrém oblečení, nastydnul by. Kde se v tobě vzalo tolik starostlivosti o ostatní, zeptalo se mě mé podvědomí jízlivě? Umlčel jsem ho. Nakonec, svlékání Harryho byla dost vzrušující představa.

„Budu mít kvůli tobě mokré povlečení, Harolde." Zašeptal jsem jeho směrem.

Sedl jsem si na kraj postele. Nevypadal, že by se chystal probudit. Nevypadal, že by ho COKOLIV probudilo. Napomenul jsem se. Ne teď. Jen ho zbavím toho mokrého oblečení. Dokážu se přece ovládat.

Opatrně jsem mu vsunul ruku pod tričko. Ani se nepohnul. No páni, na to jak je hubený jsem pod rukama cítil vypracované břišní svaly. Chytl jsem tričko a přetáhl jsem mu ho přes hlavu. Harry teď přede mnou ležel polonahý. Nevypadal, že by se chystal probudit. Jen něco zamumlal ze spánku, ale neprobudil se. Velké množství alkoholu dělá zjevně svoje. Odhodil jsem mokré tričko na podlahu a zadíval jsem se na Harryho. Existuje někdo, kdo vypadá lépe než on? O tom jsem vážně pochyboval.

Potom jsem Harrymu rozvázal tkaničky u bílých conversek a sundal jsem mu boty. Zbývaly už jen džíny. Cítil jsem, jak ve mně stoupá vzrušení. Jen svléknout mokré oblečení, připomněl jsem si. Ale pro mě tohle bylo jako erotická hra.

Lehl jsem si vedle Harryho a rozepl jsem mu knoflík u kalhot. Potom zip. Hezky pomalu. Nemohl jsem uvěřit, že se opravdu neprobudil. Zajímalo by mě, jaké množství alkoholu do sebe dostal.

Začel jsem mu stahovat džíny, kousek po kousku. Proč musí nosit tak úzké kalhoty? Šlo to dost špatně. Ale o to to pro mě bylo hezčí. Stáhl jsem mu džíny, hodil jsem je k tričku a pak jsem se na Harryho zadíval. Ležel tu jen v černých trenkách, jeho dokonalé tělo bylo osvíceno měsíčním světlem. Vypadal jako anděl. Nemohl jsem pochopit, jak dokážu nevyužít takovou šanci. Zjevně bylo sebeovládání dalším z mých talentů.

Vykašlal jsem se na večerní sprchu, na čištění zubů, na cokoliv. Chtěl jsem jen být vedle Harryho a cítit u sebe jeho blízkost. Sundal jsem si tričko a džíny a navlékl jsem na sebe kalhoty od pyžama. Potom jsem si lehle vedle Harryho a oba jsem nás přikryl peřinou. Znovu jsem se mu zadíval do tváře. Byl otočený směrem ke mně, takže jsem mohl sledovat jeho dokonalé rysy obličeje. Ze spaní tišše oddechoval. Nemohl jsem to vydržet, opřel jsem se o lokty a zlehka jsem ho políbil na tvář. Chtěl jsem víc a přísahám, že nikdy předtím jsem sám sebe nemučil takovým sebeovládáním, jako teď, ale i Louis Tomlinson má svá pravidla. A svá pravidla dodržuje.

Lehl jsem si a nedokázal jsem svůj zrak odtrhnout od Harryho obličeje. Potom mi začala těžknout víčka a po chvilce jsem usnul, s nejdokonalejším člověkem na světě vedle sebe.