Two Sides

29. část

Harry's POV

Divil jsem se, když jsem se vzbudil a Jake byl pryč, ale rozhodně jsem se nedivil tolik, jako právě teď. Ani postavy z hororových filmů nevypadaly hůř, než právě teď on.

Prohlédl jsem si ho od hlavy až k patě.

Rozcuchané vlasy, ve kterých měl zamotané nějaké listí. Obličej od bahna. Zakrvácená noha. Jediné, co na něm nebylo špinavé bylo jeho tričko, což bylo divné, protože málokdo se dokáže umazat bez toho, aby jeho oblečení zůstalo bez jediné šmouhy. Pan výchovný poradce Jake Lorentis, který je vždycky jako ze škatulky se někde takhle zřídil. To bylo to poslední, co bych si myslel, že někdy uvidím.

Jake se zjevně nechystal odpovědět na moji otázku. Beze slova kolem mě prošel a zamířil si to rovnou do kuchyně. Já jsem ale nehořel ničím jiným než touhou dozvědět se, co se mu stalo.

„No tak, co se ti stalo? Popral jsi se s někým?"

Jake po mě vrhnul vše říkající pohled, ale pořád mi neodpověděl. Připadal jsem si jako otravný hmyz, na který co nevidět použije repelent.

Nehodlal jsem ho ale jen tak nechat. Dost jsem se lekl, když jsem se vzbudil v prázdném bytě. Bez Jaka jsem si připadal, jako kdybych byl na celém světě sám. Byl mi obrovskou oporou. Jediným světlem v mém pochmurném životě. Nedokážu si představit, co bych dělal, kdybych ho ztratil.

Jake se opřel o kuchyňskou linku a zadíval se na mě tím svým pohledem, pod kterým jsem si připadal jako pod skenerem rentgenu. Výraz jeho ledově modrých očí byl chladný, ale když jsem se do nich podíval, uvědomil jsem si, že s pohledem na mě do nich vniklo trochu něhy.

„No tak, pověz mi to. Upadl jsi? Jayi?"

Bylo to poprvé, co jsem mu takhle řekl. V jeho očích se objevil pobavený záblesk.

Nevzdával jsem to a pokračoval jsem se svojí samomluvou.

„Jestli mi to neřekneš, budu uražený." Řekl jsem, založil jsem si ruce na prsou a předstíral jsem uraženost.

Potom to už Jake nevydržel a začel se usmívat. Věděl jsem, že ho co nevidět obměkčím. Ale než jsem stačil cokoliv udělat, přitáhl si mě k sobě a tvrdě mě políbil, tak, jak to dělá vždycky. Byl jsem přinucen pustit si ruce od sebe. Místo toho jsem ho obejmul kolem krku a zabořil jsem mu ruce do vlasů. Do vlasů od bláta. Teď jsem se tím ale nechtěl zabývat, líbání s Jakem byla přece jenom mnohem příjemnější činnost, než zjišťování podrobností o tom, co kde prováděl, že vypadá tak, jak vypadá.

Jake ale najednou naše líbání přerušil. Proč mi to vždycky dělá? Vždycky skončí, když jsem uprostřed největší vášně. Nechtěl jsem to vzdát. Přitiskl jsem se k němu a obejmul jsem ho kolem pasu. Našpulil jsem pusu a dožadoval jsem se dalšího polibku. Jake neodolal. Překvapivě jemně mě políbil na rty. Bylo v tom tolik něžnosti, jako ještě nikdy. Potom se ale zase odtáhl a já jsem poznal, že teď už žádné další líbání opravdu nebude.

„No, Jay by se asi měl jít osprchovat." Prohlásil.

Potěšilo mě, že sám sebe nazval přezdívkou, kterou jsem mu vymyslel.

Odešel do předsíně a já jsem ho následoval jako ocásek.

„Opravdu mi nechceš říct, co se ti stalo? Zkusil jsem to ještě a nasadil jsem ten nejroztomilejší psí pohled, který jsem zvládl. Na Jaka to ale zjevně neplatilo.

„Pro tvoje vlastní dobro ti nic říkat nebudu, prcku." Pro moje vlastní dobro? Prcku?

„Jsem větší než ty." Připomněl jsem mu. „To já bych měl říkat prcku tobě."

„Jseš možná větší, ale to nic nemění na tom, že jsem o deset let starší. A pořád jsem tvůj výchovný poradce zlato, jestli jsi nezapomněl."

Popravdě jsem na to skoro zapomněl. Dny, kdy jsem bydlel u Nialla a chodil jsem k Jakovi na sezení mi připadaly jako podivně vzdálená minulost.

„Došly argumenty?" Podíval se na mě s úšklebkem.

„Žádné nepotřebuju." Odvětil jsem mu, přestože bych mu to nejraději nějak vrátil.

Sledoval jsem Jaka. Vzal tašku, kterou měl do této chvíle přehozenou přes rameno a uložil jí do skříně. Tu potom zamkl a klíč si dal do kapsy u džín. Proč zamyká skříň? Nejraději bych se ho na to zeptal, ale věděl jsem, že to je zbytečné.

Jake si zjevně všiml mého pohledu.

„Někdy je opravdu lepší vědět méně, než více." Řekl. Nevěděl jsem, jak bych si to měl vyložit, ale všechny myšlenky se mi vykouřily z hlavy ve chvíli, kdy ke mně Jake přistoupil. Políbil mě krátce, ale vášnivě.

„Myslím, že bych si teď měl jít dát sprchu. Pak ti půjdeme koupit něco na sebe, co na to říkáš?"

Nejraději bych protestoval, ale věděl jsem, že to stejně nemá cenu. A navíc, něco na sebe opravdu potřebuju. Nemám u sebe žádné peníze a nemůžu donekonečna nosit Jakovo oblečení. Ale jakmile se vrátím do školy, najdu si brigádu, slíbil jsem si.

Jake odešel do koupelny a já jsem si šel zatím sednout do kuchyně. Je propojená s malým obývákem. Po chvilce koukání do zdi a bezduchého přemýšlení mě napadlo, že bych si mohl pustit televizi. Dělalo mi starosti Jakovo kulhání. Co se mu sakra stalo? I když se opravdu snažil nedávat na sobě nic znát, poznal jsem, že ho ta krátká cesta z předsíně do koupelny stála dost úsilí.

Plácl jsem sebou na gauč a zapnul jsem televizi. Přepínal jsem mezi kanály a hledal jsem něco zajímavého. Nakonec jsem nechal hrát nějaký hudební kanál. Sice mě ta písnička nějak moc nezajímala, ale nic lepšího nedávali.

Po chvilce sledování nějaké ne moc známé kapely, která v klipu zrovna tancovala někde u baru s nějakýma holkama, které měl zjevně být svůdné, ale mě absolutně nic neříkaly jsem si uvědomil, že Jake na kuchyňské lince nechal mobil. A mobil hlasitě vyzváněl. Vstal jsem, abych zjistil, kdo to volá. Vzal jsem mobil do ruky a podíval jsem se na displej.

Jake volajícího zjevně neměl uloženého v kontaktech, protože na displeji blikalo jen číslo. Než jsem stačil cokoliv udělat, vytrhl mi někdo mobil z ruky. Otočil jsem se a zjistil jsem, že to je Jake. Stál vedle mě, oblečení v jiném oblečení než měl před chvílí na sobě a s mokrými vlasy. Snažil jsem se skrýt leknutí.

„Kdo ti volá?" Zeptal jsem se okamžitě.

„Nikdo důležitý." Zamumlal Jake a snažil se působit uvolněně. Poznal jsem, že nic ale v pořádku není. Svíral mobil pevně v ruce. A v očích jsem mu objevil něco jako...strach? Zdá se, že pan výchovný poradce Jake skrývá nějaké velké tajemství.