,,Proč si sedáš ke mně? Nemáš támhle náhodou toho tvýho přiblblého kamaráda?" zeptala se ho, když si k ní přisednul do lavice
,,Ehm... řekněme, že na něj zrovna dneska nemám náladu..."
,,Faaakt? Děsně zajímavý. Ale to to nevysvětluje"
,,Nevysvětluje co?"
,,Proč si sedáš ke mě...?"
,,A proč bych nemohl?"
,,A proč bys mohl?"
,, Protože chci?"
,,A proč si nesedneš třeba támhle, mezi ten hlouček kurev... Vypadá to, že tam nejspíš mají ještě jedno místo..."
,,A proč bych tam šel?"
,,Protože můžeš?" ušklíbla se
,,Jo... Hezký..." řekl a neubránil se úsměvu
---
Fajn lidi... Sice moc nejsem na tyhle kecy (lépe řečeno, jsem na ně totálně levá ale se vsákne...) ale když už to tu píšou skoro všichni tak proč to prostě taky nenapsat, ne? Takže... je to tady... Dneškem oficiálně končí období kdy můžeme snídat oběd... Jop... A teď všichni minutu ticha za všechny ty 'musíme spolu ještě někam zajít' konverzace, který nikdy nenastanou... Jinak ale hodně štěstí do nového školního roku a pevné nervy... (A upřímně doufám, že jsem tímhle vaši smutnou duši nerozkopala do sraček ještě více, než už ze školy byla teď... Fakt mi tyhle kecy jdou mizerně...) Tak byee
ČTEŠ
I love weed
Historia CortaJeho svět je jako rozkvétající růže. Její jako usychající kapradí. On má vše. Ona vše ztratila. On má milióny kamarádů. Ona jen vzpomínky a fotky. On na sebe vždy a všude strhává pozornost. Ona se drží ve stínu. Dva odlišné pohledy na svět. Dva odli...
