na fotce v media jsou její jizvy po celém těle.
'Crrrrrrrrrrrrrr.' když uslyším budík tak zabručím a otočím se na bok. v tom mě něco kousne do zadku tak že se leknu, zapištím a vyskočím z postele jako pružina. do pokoje mi okamžitě vlítnout avengers a nechápavě se koukají.
„tohle stvoření mě kouslo do zadku!!" vykřiknu a ukážu na Moona zatím co ostatní dostanou záchvat smíchu. „TÁMHLE JSOU DVEŘE!!" vřísknu a ostatní okamžitě přejde smích, pak se krčící vydají pryč s tím že se mám připravit na misi. odejdu do koupelny kde si opláchnu obličej, oblíknu si svojí uniformu se zbraněmi a svojí masku nemusím protože tu nosím pořád, nechci aby mě viděli s mými jizvami který mám po celém těle kromě zad. všechny mají jiný původ. některé jsou z dob kdy jsem zničila vlastní dimenzi atd. no nic. dojdu na střechu kde už jsou ostatní a zamyšleně se posadím do rohu jetu.
„nad čím přemýšlíš?" vyruší mě hlas Wandy.
„nad tím jestli má můj život smysl. vždy jsem zabíjela, není mi těch lidí líto to je fakt ale furt jen to samé, buď zabít nebo zachránit. taky přemýšlím nad svým původem. proč jsem se narodila takhle já?" podívám se na ní a zjistím že se na mě koukají všichni.
„jak to myslíš zachránit? vždyť si byla nájemný vrah, né zachránce." zavraždí mě Clint pohledem. ten mě asi moc v lásce nemá.
„to není pravda, vždy jsem zabíjela jen muže. moje pravidlo je nevraždit rodiny, ženy a děti. většina mě bere jako nájemného vraha ale já mám taky srdce, i když to nejde vidět. kdyby jste jen věděli co všechno jsem zažila tak mě budete litovat a to já nechci, nechci aby mě někdo litoval, nejen že to nemám ráda ale litovat může jenom ten kdo něco udělal." dokončím svůj monolog a oni mě překvapeně sledují.
„nikdy jsi nezabila nějakou rodinu, ženu ani dítě?" zeptá se překvapeně Natasha a já zakroutím hlavou.
„popravdě mám děti ráda, vždy jsem chodívala někam do sirotčince a dávala jim tam hračky nebo něco sladkého. dávám nevinným naději ale nestačí to abych se stala..." včas se zastavím protože jim nechci říct svůj původ.
„aby se stala čím?" podívá se na mě Tony a já zakroutím hlavou že to neřeknu.
„přistáváme." řekne Clint a já okamžitě vyběhnu z jetu. zavřu oči a nadechnu se. cítím lidi a hodně hříchů, kromě dvou lidí, nebo spíše dětí.
„nejsou jenom tu lidi od hydry ale taky dva nevinní zřejmě to jsou děti. cítím je." začichám do vzduchu a okamžitě vytáhnu chakram který hodím a on hned sejme pětici mužů, zřejmě hlídka. chakram se mi vrátí a já ho chytím, uklidím a vyndám si glock s tlumičem.
„proč máš na té pistoli tlumič?" zeptá se nechápající Pietro.
„tyvole asi protože byla nájemný vrah a ti musí být neviditelní a potichu." protočí oči Natasha a já ji zavraždím pohledem. není to pro mě moc příjemný když mě všichni berou jako vraha i když je to tak. radši se rozeběhnu k budově v dáli a cestou zabíjím všechny agenty hydry. po chvilce jsou všichni mrtvý a já ihned vyběhnu do budovy a s ostatními pozabíjíme i ostatní agenty.
„tohle bylo moc lehké. něco tu nehraje." zavřu oči a nadechnu se. ten pach, je mi hrozně moc povědomí! a kurva! to není možné.
„tohle ti připadalo lehké?!" vyhrkne vyjukaně Pietro který má díru po kulce v rameni už obvázanou. kulku mu Bruce před chvilkou vyndal.
„popravdě jo. mohla bych tě uzdravit ale chci aby si mi dal pokoj a takhle mi to vyhovuje takže když budeš srát tak ti tu díru po kulce zmáčknu." s úšklebkem kolem něj projdu do jetu.
