*o pár měsíců později*
s Avengers jsme napadali základny hydry postupně a teď by nás měli čekat už jen asi čtyři, ty nejsilnější. všichni mě konečně brali součást týmu, nejvíc jsem si rozuměla s Natashou, hned po ní byl Clint a tony. Thor mi povídá o ostatních světech které znám ale spíše mi povídá jak vládne mír nebo co se kde stalo, je jediný komu jsem všechno o mé minulosti řekla. s ostatníma jsem docela slušně kromě Rogerse, který byl na nějaké důležité misi a vrátil se teprve včera s tím jeho kámošem. když mě viděl tak dost slušně zrudl a chtěl se na mě vrhnout, v tomto kroku mu zabránili všichni i s tím jeho kámošem. jo pamatoval si mě, bylo to ještě když jsem byla na straně zla. tehdy jsem byla s hydrou za dobře a oni mi zaplatili abych zabila jeho kámoše Buckyho(mysleli jste si že jsem to dělala zadarmo? pfff, ani náhodou! jinak bych nezbohatla). v tu chvíli kdy byli na straně vlaku který byl nad propastí jsem vystřelila z pistole a Bucky se pustil, pak jsem s padákem vyskočila ven ale než jsem padák otevřela zařvala jsem na něj ze srandy hail hydra. no ale zpátky, od té doby mě nemá rád, co by nenávidí mě. bucky je v pohodě, zřejmě vidí že jsem se změnila, ale rogers by mě nejraději z týmu vykopl. dneska jdeme na další základnu hydry, už jsme přistály takže jdeme.
„takže Same ty budeš se Starkem a Thorem vzdušná podpora, Natasha s Clintem půjdou zprava, Wanda s Pietrem půjdou zleva a já s Tenebris a Buckym půjdeme na přímí útok. otázky?" řekl Rogers ale nikdo se neozval takže jsme mohli jít. do ruky jsem si vzala chakram který jsem si rozdělila ale nehodila ho, zabíjela jsem s ním každého agenta kterého jsem potkala.
„Tenebris běž se podívat do vězení, je dole, podle furyho by tam měl někdo být." ozvala se natasha.
„jasně, už jdu." rozeběhnu se po schodech dolů kde najdu cely. je tam holčina, asi 16 až 17 let. má černé krátké vlasy, ale co mě nejvíc udivilo byli její černé kočičí uši, černý kočičí ocas a černo-modré oči.
„prosím, já už nechci." vzlykne a schoulí se do klubíčka. přijdu k ní a pohladím ji po hlavě, vzhlédne ke mě.
„neboj se, já ti neublížím, jsem jedna z avengers. jmenuju se tenebris a ty?" zeptám se jí opatrně aby se nevylekala.
„já jsem Kitty." zašeptala plaše.
„dobře, vím že to bude těžké ale musíš jít se mnou ano?" nátáhnu k ní ruku, ona si jí nedůvěřivě prohlíží ale pak se chytne a já jí vytáhnu na nohy. hned na to se rozeběhnu ale když se otočím tak vidím jak za mnou kulhá. povzdechnu si, vezmu ji do náruče a rychle pak vyběhnu pryč ze základny.
„počkejte! já tam mám sestru!" křikne a já se zastavím.
„a to říkáš až teď!" vykřiknu a ona se skrčí. „promiň, nechtěla jsem tě vyděsit ale tohle máš říct předem, kde je?"
„nevím kde je, vím jen že ji vzali na další pokusy." vyhrkne.
„ dobře. pietro!" zakřičím.
„ano má paní." pietro se zastaví předemnou a pobaveně se ukloní.
„na hraní není čas, dostaň jí do jetu a ať už jsi pryč!" předám mu jí do náruče a rychle vyběhnu zpátky do budovy. rychle vyběhnu směrem laboratoře protože mě napadá že může být jenom tam. koukla jsem se škvýrou na klíče ve dveřích a viděla tam holku s růžovýma vlasama připoutanou na křesle a hodně doktorů, pak tam byli dvě gorily. narovnám se, vyrazím dveře a ihned zabiju gorily, potom i všechny doktory té holce stačí dát injekce do těla. hned jak je zabiju tak k ní přiběhnu, poplácám jí po tvářích avšak mě nevnímala. zřejmě jí dali něco na uklidnění. roztrhnu jí kožená pouta a vezmu jí do náruče. za svými zády usliším tleskání tak se otočím. stojí tam holka s bílými vlasy a modrými oči.
