Největší obavy se naplnily. Minulost je dohnala a roztrhala na kousíčky. Avengers se rozpadli a rozutekli se po světě. Kate zůstává s Tonym, aby mi byla v těžkých chvílích oporou. Sama na tom ale není nejlíp a musí se vypořádat se ztrátou rodiny. Ne...
„Vstávej, Šípková Růženko." zašeptal mi Steve do ucha a líbl mě na tvář.
„Ještě ne." zamumlala jsem rozespale a otočila hlavu na druhou stranu.
„Lásko, za necelé dvě hodiny máme odlétat do Londýna a ty ještě nemáš sbaleno." oznámil mi pobaveně.
„Už?" zvedla jsem hlavu a podívala se na něj.
„Ano už." přikývl s úšklebkem na tváři.
„Mě je blbě." postěžovala jsem si a zabořila hlavu zpátky do polštáře.
„Pan Strange vám vzkazuje, že příště nemáte kombinovat prášky na bolest s alkoholem, slečno."ozval se pokojem Jarvisův hlas.
„Díky, Jarvisi. Bez tebe by mě to nenapadlo." povzdechla jsem si.
„Já ti říkal, že se máš od alkoholu držet dál." podotkl Steve.
„Jasně, budu na oslavě pít džusík." protočila jsem očima a posadila se.
„Potom si ale nestěžuj, že je ti blbě." ušklíbl se.
„Opravdu vtipné, posmívat se někomu, komu je blbě, Rogersi." zabručela jsem a prohrábla si vlasy.
„Jdu ti uvařit čaj. Třeba ti pomůže." usmál se, líbl mě do vlasů a zmizel z pokoje.
Jen, co se zavřely dveře, jsem sebou praštila zpátky do postele. Až do teď jsem netušila, co dokážou prášky na bolest a alkohol. Bylo to jako pořádně velká kocovina. Asi si to příště rozmyslím, i když to stejně zase příště nedodržím. To bych totiž nebyla já. Kdybychom neletěli pryč, tak ležím celý den v posteli a nic nedělám. To mi ale bohužel pro dnešek dopřáno nebylo. Takže jsem byla nucena se vykopat z postele, převléct se a v první řadě si zabalit.
Neochotně jsem se natáhla pro župan, do kterého jsem se zabalila a vylezla jsem z postele. Musela jsem si jít dát ihned sprchu, nebo usnu i za chůze. Šouravým krokem jsem se došourala k šatně, kde jsem popadla spodní prádlo, khaki mikinu, legíny a zalezla jsem do koupelny. Věci jsem položila na skříňku společně s županem, který jsem měla na sobě a vlezla jsem do sprchy. Dala jsem si o pár minut delší sprchu než obvykle a umyla si hlavu. Jenom v ručníku jsem přešla k umyvadlu a sama sebe se lekla, když jsem se podívala do zrcadla.
„Sluší ti to, Kate. Fakt, že jo." povzdechla jsem si.
Neměla jsem ale náladu to nějak řešit, takže jsem jen zakryla kruhy pod očima, vysušila si vlasy a nechala to být. Převlékla jsem se do připraveného oblečení a vešla zpět do pokoje, kde na posteli už seděl Steve s Bluem, který se rozvaloval, skoro přes celou postel.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„I ten pes se může v klidu válet a já musím něco dělat. To není fér." postěžovala jsem si a opřela se o futra od koupelny.
„Výlet do Londýna sis vymyslela ty sama. My jen souhlasili, protože by si byla schopná jet sama." ušklíbl se, zvedl se z postele a rozešel se mým směrem.
