The rain ?❤✔

_003_

    Dívala jsem se do očí přímo Joshovi, nebo Markovi? Jak je od sebe ostatní sakra rozeznávají?

"Ehm, ahoj," odkašlal si.

"Co děláš v MÉM lese?!?" vykřikla jsem.

"Tohle teda rozhodně není TVŮJ les," odpověděl mi.

"Lžeš! Je mojí rodiny!" zůžila jsem oči.

"Aha, tak to asi naši rodiče pracují spolu," posměšně se pousmál.

"Co? Oni ti dovolili?"

"Přesně tak! A příště neřvi bezdůvodně na lidi!" řekl vítězně.

To snad ne! Snad se naši rodiče nebudou... Ne, určitě je nepozvou k nám. To by mi neudělali.

    Bez pozdravu jsem se otočila a utíkala domů. Bouchla jsem dveřmi a opřela se o ně. Sakra, já se s nimi nechci potkávat ani ve škole. Tušila jsem, že budou pěkně panovační. Odlepila jsem se od dveří. Rozhodla jsem se udělat si smoothie. Sice byl už skoro večer, ale co.

    Po cestě do svého pokoje jsem uviděla u dveří pokoje Jaye nějakou holku. Trochu se zarazila, když mě viděla. Mile jsem ji pozdravila, ale ona mi odpověděla jen zamručením.

"Ty jsi kdo?"zeptala se. Měla kruhy pod očima, nevím co se stalo.

"Umm.. Mia, Jayova sestra."

"Aha."

"A ty?"

"Jeho přítelkyně, teda bývalá."

Minula mě bez rozloučení. Byla na tom asi špatně. Rozhodla jsem se jít za bratrem.

"Proboha, co jsi té holce udělal?"zvýšila jsem hlas.

"Co, já nic!"bránil se.

"Nekecej, aha, ty monokly si asi udělala tak, že narazila do dalekohledu, že?"

    Ozval se zvonek a já utíkala znovu ke dveřím, otevřít rodičům. 

"Ahoj zlato", řekla mamka okamžitě, jak jsem otevřela, "doufám, že je aspoň trošku uklizeno."

"Ehm... Proč?"zeptala jsem se nejistě, když jsem si vzpoměla na svůj pokoj.

"Přijdou k nám na večeři dva kolegové, manželé. Jsou to moc fajn lidi, a mají děti. Určitě si budete rozumět."

Protočila jsem oči. Tohle jsem znala. Budou buď namyšlení, nebo vlezlí. Prostě se s nimi nebudu bavit.

Mamka narychlo uklízela a poslala nás se převléct do něčeho lepšího. Nejdřív jsem to vůbec nechtěla řešit, ale pak jsem si na sebe vzala džíny a černo-červenou čtverečkovanou košili.

    Zazvonil zvonek a já slyšela, jak se máma vítá kecy, že jsme se už všichni těšili. Nesnáším to. Zvedla jsem se "přivítat" je. 

    Nejdřív jsem podala ruku muži a ženě, ve středních letech. Žena měla dlouhé hnědé vlasy. Muž byl blonďák. Měl zvláštní oči. Přemýšlela jsem, že už jsem je někde viděla. Najednou jsem strnula. Za nimi stála dvojčata - Jack a ten druhý, už nevím, jak se jmenuje.

    Rychle jsem se rozhodla, že budu hrát, že je neznám. Řekla jsem jen chladné "Ahoj". To bylo všechno. A víte co? Ani mi neodpověděli a šli dál. Povzdechla jsem si a šla za nimi do kuchyně. Brácha byl nadšený, jak jinak. Znal je ze školy.

     U stolu jsem odpovídala na nudné dotazy jako "Kolik ti je," "Jaký máš záliby," a.t.d. Po asi hodině jsem se omluvila s tím, že mi není moc dobře a odešla jsem do svého pokoje, snědla svoje smoothie a usnula jsem.