Wanted man [DOKONČENO]

XXXI

YuWon se slzami v očích slétla ze zad a přiblížila se ke klečícímu NamJoonovy. Dívala se na něj ze zhora a přemýšlela co teď má udělat. Cítila moc emocí, že nevěděla, kterou má nechat vyjít najevo.

„Je to pravda?” zeptala se a popotáhla. NamJoona zvedl hlavu a aniž by si to uvědomila přikývl na souhlas. „Děláš si srandu?!” strčila do něj co zapříčinilo, že snad na zadek.

„J-já se ti om-.” snažil se ji NamJoon uklidnit, ale moc se mu to nedařilo.

„Začínala jsem si věřit, ale ty to takhle pokazíš!” vyhrkla se ze sebe a hodila po něm nejbližší věc což byla utěrka, která ho zasáhla přímo do obličeje.

„Uklid se.” obmotal ji ruce kolem pasu a mírně ji nadzvedl, aby ji mohl odnést do obýváku. Nějak se nabránila a nechala se odnést. „A s tebou si promluvím později.” naposledy se podíval na NamJoona a odešel pryč.

„Co se tam stalo?” zeptal se YoonGi, když si zrovna YuWon sedala na gauč blízko něho. Jin na jeho otázku jen mávl rukou a odešel zpátky.

„Kde to jsem?” vykuckal TaeHyung ze sebe a chtěl se postavit, ale zabraňovalo mu to svázané nohy židli, na které seděl. „Co to?” zaškubal rukama, jestli se mu nepovedou uvolnit. Nepovedlo se mu to.

„Tae?” ozval se vedle něho JungKook, který seděl kousek na židli stejně přivázanej jako oslovený. Hned jak TaeHyung uslyšel své jméno zvedl hlavu směrem odkud oslovení přišlo. „Kde to jsme?” zeptal se vyděšeně, ale býval jediný. I TaeHyung se bál, kde jsou.

„Sám nevím.” odpověděl mu a rozhlédl se kolem sebe. Všude bylo šero a jediný co rozpoznal byli železné dveře naprosti nim, které byli osvícené malou žárovkou. Mezitím co se TaeHyung snažil rozpoznat více věcí se JungKook snažil o tu samou věc jako TaeHyung předtím.

„Kde jsou ostatní?” zeptal se JungKook, když si všiml, že v místnosti jsou jen oni dva. TeaHyung pokrčil rameny a hned na to mu do hlavy vletělo několik myšlenek. Bál se, že jim ten co je unesl něco udělal.

„Snad se jim nic nestalo.” řekl se JungKook sám pro sebe a mírně zvedl hlavu, aby viděl na dveře před sebou. „Myslíš, že se odsud dostaneme?” znovu se zeptal. TaeHyung, ale nevnímal. Stále přemýšlel, jestli se jim něco nestalo. Znovu se mu hlavou promítali možnosti co se s nimi mohlo stát.

„Posloucháš?” vyrušil ho JungKook z myšlenek a záporně zavrtěl hlavou. „Přemýšlíš co se jim stalo?” zeptal se, když uviděl hyungův ustaraný obličej.

„Ano. Bojím se o ně.” odpověděl mu a zaklonil hlavu.

„O koho se nejvíc bojíš?” vyslovil otázku, která mu jen chvíli vrtala hlavou. Na tuhle otázku zvedl TaeHyung hlavu a přemístila svůj pohled ze stromu na JungKooka. Tohle ho nenapadlo. Netušil o koho se bál víc. „Já aby se přiznal, tak se bojím o YuWon a Jina. Ty?” odpověděl na jeho vlastní otázku.

„Já se bojím nejvíc o-.” zarazil se. Nevěděl co odpovědět. Připadalo mu, že se bojí o všechny stejně.

„YuWon?” pokoušel se doplnit jeho odpověď. TaeHyung mlčel. „Ty si ji máš rád, že?” podezřívavě se zeptal. Moc dobře viděl co se stalo v té uličce.

„Ne. Já se bojím o... Jina. Jo. Bojím se o Jina.” snažil se mu zalhat, ale moc se to nepodařilo.

„Jo. Jasně.” usmál se JungKook a chtěl něco dodat, když v tom se otevřeli dveře a někdo vešel dovnitř.

„YuWon. Moje malá sestřička.” ozvalo se z temného kouta. TeaHyung a stejně tak i JungKook trochu poposkočili. „Omlouvám se.” řekla ta samá osoba a vylezla na světlo aby šla vidět. Před nimi stál už dost vychrtlý kluk s černými vlasy, které mu padaly do obličeje.

„Kdo jseš?” zeptal TaeHyung a prohlédl si kluka od paty k hlavě. Klukův obličej mu někoho připomínal, ale nemohl si vzpomenou koho.

„Jung HoSeok. Nevlastní bratr YuWon.” usmál se a kulhavým krokem se dostal až k provazu, kterým měli zavázané ruce za zády. TaeHyung chtěl něco říct, ale HoSeok začal znovu mluvit. „Nebudete věřit, jak se to strašné být tady sám zavřený.” zasmál se a uvolnil Taeho ruce.

„Děkuju. Jak dlouho jseš tady?” poděkoval TaeHyung a promnul si zápěstí.

„Já to radši nepočítám.” znovu se zasmál a začala rozvazovat JungKooka.

/\/\/\/\/\/\
Pořád mi někdo připomínal, tě jsem tam ještě nedala Hoseoka... Tak tady to máte

Jaký na to máte názor?