Věštba

16.

Zůstala jsem zírat na místo, kde se před chvílí rozplynul Smrt a zavrtěla jsem hlavou, jako by mi to mohlo pomoct srovnat moje rozházené myšlenky.
Došlo mi, že teď s tím stejně nic neudělám a tak jsem vyšla ze svého pokoje s jediným cílem: dát si dobré, horké kakao.
Šla jsem zrovna kolem Richieho pokoje, když se z něj začali ozývat zvuky.
Zastavila jsem se a naslouchala.
"Ne... Ne prosím ne, radši mě než Naty! Ne! Nech nás být, je to moje sestra!!! ... Moje sestra..." Pak jeho hlas utichl a on se otočil na druhý bok. Čekala jsem dalších pár minut, ale Rich už znovu nepromluvil.
Takže se jen mě, ale i jeho trápí noční můry, chytla jsem se kliky dveří a vešla jsem potichu do jeho pokoje. Sedla jsem si na kraj postele a pohladila jsem brášku po čele.

Co se ti asi zdá bráško?

Pomyslela jsem si a zavřela jsem oči, když se zavrtěl a semkl rty těsně k sobě.

***

Byla jsem na hradbách a chystala jsem se skočit dolů. Za mnou stál Richie a na sobě měl brnění.
"Sestro, nedělej to, najdeme jiné řešení!" Naléhal.
"Nenajdeme bratře, víš to moc dobře. S tím drakem se nedá měřit a já se jeho ženou nestanu, jak žádal. To radši skočím!"
"Setro ne, má milovaná sestro, žádám tě, zamysli se. Sir Lineus se přihlásil dobrovolně na souboj s drakem a o tvou ruku, když zvítězí. Já sám mu stanu po tvém boku a zvítězíme."
Prostředí se změnilo a já stála na skalním výběžku a pozorovala souboj mužů s ohromným stvořením, drakem.
Sir Lineus uhnul doleva, můj bratr do prava a drakovy mohutné čelisti sklaply na prázdno. Boj byl dlouhý a neúprosný. Z mužů se valil pot, slzy a krev, jen proto, aby mě zachránili. Drak na tom nebyl o moc lépe. Pokrytý krví, od ran, způsobené meči mých ochránců se napřímil, zařval a zavýřil potrhanými křídly. I jemný poryv větru stačil, aby muži ztratili rovnováhu a uklouzly po kaluži krve. Lineus vytáhl na nohy mého bratra v okamžiku, kdy se mu mohutné čelisti zakously do nohy a on zaúpěl bolestí.
"Ne!" Přidusila jsem svůj výkřik dlaněmi, ale i tak se na mě otočil můj bratr. Chvile nepozornosti ho stála zásah dračím ocasem do trupu a on nešikovně padl na nohu.
Viděla jsem jen, jak se mu obličej zkroutil bolestí a já udělala poslední krok dozadu do prázdna. Padala jsem a padala a poslední, co si pamatuji bylo, jak můj bratr křičí a já vidím, jak proklál drakovi srdce. Zvítězili jsme, to bylo hlavní.

***

Odtáhla jsem se od Richieho ve chvíli, kdy sebou začal mrskat a křičet moje jméno.

Co se to pro lásku boží právě stalo? Já viděla sen svého bratra?

***

Uvařila jsem svoje páté latté s mlíkem a cukrem, když se mě Jasmine zeptala už po stopadesáté na včerejší večer s Liamem.
Z toho, co jsem pochopila, se událost s vesnicí stala včera večer, v průběhu řekněme pěti hodin, zatímco tam, ve světě The Universe, jsme strávili při nejmenším tři dny. Od té doby jsem Liama neviděla, ani se mi neozval. To se dalo čekat, viděli jsme se před pár hodinami a nejspíš je stejně zdrcený jako já, po ztrátě Anabel.

"Jo, bylo to skvělý" houkla jsem na Jas.
"Myslíš si snad, že takhle mi to stačí? Detaily, mladá dámo" ušklíbla se, když napodobila tón její mámy.
"Žádné nejsou. Už jsem ti to říkala. Líbali jsme se a ..."
Co ji asi tak mám říct? Milovali jsme se v nějakým alternativním vesmíru?
"A??" Naléhala.
"A užili jsme si krásný večer. Toť vše"
Dala si ruce v bok.
"A co ty a Kolin?" Odvedla jsem její pozornost od svého milostného života na ten její.
Oči ji zazářili.
"Myslíš mě a zlatíčko Kolina?" Rozplývala se.
"Tak ten, ten měl má milá, hlavu mezi mýma nohama dobrou půl hodinu" ušklíbla se a já vyprskla kávu rovnou na pult před novou zákaznicí.
Jas se rozesmála a plácla si rukou do stehna.
"Já věděla, že to uděláš!" Posmívala se mi, zatímco jsem utírala špinavý pult a opakovala své omluvy zákaznici.
Zatímco se Jas rozplývala nad Kolinem, já vzala do ruky její popraskanou zástěru, kterou mi se smíchem podávala a šla jsem dozadu, do šaten, pro čistou.
Já jsem ji nesla, stiskla jsem ji ve vzteku, že jsem tak hloupě zareagovala a ... A bylo to tu zas.

"Jasmine? Ahoj, viděl jsem, jak jsi to Becce natřela, nechtěla by jsi jít na drink?"
"Ale jistě" usmála se na něj moje kamarádka a nechala se odvést k baru. Byla jsem jako pozorovatel, nemohla jsem do toho zasahovat, jen naslouchat.
"Víš" začal Kolin. "Ty drby, co se k tobě donesly... To mezi mnou a Beccou... Měl jsem ti to říct sám. Lituju toho, že jsem to udělal, ale .."
"Mlč. Víc těch keců už nesnesu" přerušila ho Jas, nechala si od něj zaplatit ještě jeden drink a rozhodla se, že odejde na toalety.
Zamířila ke dveřím s panáčkem se sukní a zavřela se v kabince.
Zavřela víko záchodu a sedla si na něj. Složila hlavu do dlaní a tělo se jí začalo otřásat ve vzlycích. Byla tak zabraná do pláče, že si nevšimla, že už na záchodcích není sama.
"Jas? Ty pláčeš?"
Rychle zvedla hlavu z dlaní, když se dveře kabinky otevřeli a v nich stál Kolin.

Vždyť jsem kabinku zamykala, nebo snad ne?

Blesklo Jasmine hlavou. Tak jako tak, stála tváří v tvář Kolinovi.
"Jen mi něco spadlo do oka" vymlouvala se, ale věděla, že jí na to neskočil.
"Jas" zašeptal a natlačil ji na stěnu kabinky.
"Chyběla jsi mi." Šeptl.
"Hele Koline, zpomal. Tohle je mi nepříjemný a mimo to, táhne z tebe vodka"
Usmál se a jí se zježily snad všechny chloupky na krku.
"Ano zlato, to abych měl kuráž"
"Kuráž na co?" Zajíkla se když ji hrábl do vlasů a přitáhl si ji k polibku. Jak se vzpouzela, narazila mu zuby do rtu a ona na svých rtech ucítila jeho krev.
"Ty to ráda drsně? Já si to myslel!" Zavrčel a přitáhl si ji k sobě. Věděla, že nemá moc na výběr, protože byl silnější, ale i tak se snažila s ním zápasit.
Když ji uvěznil svým tělem, na stěně kabinky a jednou rukou ji držel obě její ruce, její jediná myšlenka byla, ať to netrvá dlouho...