Láska mé smrti

Dům v travinách

Z pohledu Ariany:

Louka, po které jsme šli byla jiná než pole, kde Paul s Margaret pracovali.

Tráva měla sytě zelený odstín, takže o vláhu zde určitě nebyla nouze. Už jsme se nedrželi okraje poblíž lesa, ale kolem nás se rozkládal velký volný luční prostor, jež vyplňovaly dlouhé zeleně se vlnící klasy trav a květy různých barev, o nichž jsem ani nevěděla, že se ve volné přírodě vyskytují.

Všechno působilo čistě a svěže, jako bychom se nacházeli někde v horách, daleko od civilizace.

Což byla ostatně pravda.

Na poli, které jsme opustili, se to jen hemžilo rolníky a zemědělci. Každý z nich byl oblečený nějak jinak, styly jejich šatů se lišily podle historických období.

Teď ovšem nikde nebylo ani živáčka.

Ticho se kolem nás neslo jako závoj a já začínala být nervózní. Nikdo se nenachází poblíž a Margaret a Paula vlastně vůbec neznám....

Můžu jim věřit?

Cloumala mnou nejistota, ale snažila jsem se zachovat si chladnou hlavu.

Po chvíli brodění vlhkou, po kolena vysokou trávou, se v dálce objevila malá chaloupka.

Margaret a Paul zamířili přímo k ní a já je následovala.

Připomínala mi takovou tu malou chatičku v pohádkách. S čokoládově hnědě zabarvenou střechou, dřevěnými zdmi, tmavými dveřmi....

Hned u dveří jsem spatřila vyskládané špalky dříví a sekyru.

Paul a Margaret se na sebe podívali a já spatřila na jejich tvářích úsměvy. Jakoby si při tom pohledu vyměňovali nějaké tajemství, předávali si navzájem své osobní kouzlo, o kterém věděli pouze oni dva a nikdo jiný.

Margaret šátrala rukou ve své zástěře a hledala klíče. Teprve až v tuhle chvíli mi došlo, že je oblečená jako typická venkovská babička z 50. let dvacátého století.

A Paul na tom byl podobně.

Klíče zarachotily v zámku a dveře se otevřely.

Pohlédla jsem dovnitř Margaret přes rameno a spatřila obrovskou místnost s krbem, velikým stolem s židlemi, kamny a dřevěnou podlahou.

Vešli jsme dovnitř a Paul za námi zavřel dveře.

Až do té chvíle mi bylo jedno, že jsem mlčky a slepě následovala neznámé dva lidi. Najednou mnou však projela vlna strachu a já chtěla odpovědi....

,,Proč jste mě sem přivedli?"

Margaret se usmála a rychle přeběhla k jednomu malému oknu, skrze něž sem proudily prameny světla, a neobratně zatáhla závěsy.

Místnost zšeřela.

,, Přilož Paule." Řekla stará žena a Paul se okamžitě rychle vydal k proutěnému košíku se špalky nasekaného dřeva, který stál u krbu, a pár jich vhodil dovnitř. Následně z kapes vytáhl zápalky a rozžal oheň. Malý plamínek zlehka plápolal a já jej sledovala očima, jestli se na dřevě uchytí, či hodlá vyhasnout.

,, Víš děvče..." Promluvila najednou Margaret a já nadskočila, když jsem si všimla její náhle blízkosti k mým pažím ,,Museli jsme tě vzít někam, kde by nás nikdo nemohl odposlouchávat a kde bychom si v klidu mohli promluvit."

Odmlčela se. Možná chtěla vidět moji reakci. Ale já pouze čekala, co mi poví dál...

,,Jistě jsi teď dost zmatená." Řekla ,,A jestl chceš vědět odpovědi ohledně toho... kde se teď nacházíš a kdo jsme my..."