Temné setkání

41 5 2
                                    

O několik dní dříve.....

Z pohledu Háda:

„Persefono?" zavolal jsem svoji manželku. Jest to krásná žena, ale byla tu jedna věc... Ta ženská umí ale manipulovat, někdy mně přijde, že tu je nejvyšší vládkyní ona a to je pouze moje neteř.

„Drahý, co potřebuješ?" usmála se na mě

„Ále, jen si potřebuji něco vyřídit u Elysejských polí, nebude to trvat dlouho, počkej tady na mě. Tvůj poslední týden tady bude ten nejlepší!" mrkl jsem na ni.

Zakývala hlavou a při odchodu zamumlala: „Konečně."

Já ji slyšel, ale zas tak chybět mi nebude, pak už budu králem já! Holt po 1000 letech manželství to není to, co to bejvalo.

Došel jsem k Elyseu a on už tam byl. Myslím svého synovce Árese, je to fajn klučina ze všech mých neteří a synovců (Persefonu nepočítám) ho mám nejraději.

„Čau strejdo, tak jakoupak prácičku bys potřeboval?" zeptal se mě.

„Áresi, jsi bůh války a výborný vojevůdce, co takhle být generálem vojska mrtvých?" poplácal jsem ho po zádech

„Mrtví či živí, válka jako válka. Beru. Tak kdo tě naštval, Háde?" otázal se Áres.

„Jedno město... Pattistone, ve středu města dole v podzemí stála moje socha, starej dobrej Leopold mi ji vystavěl," při vzpomínce na něho jsem se podíval na Elyseum, kde jsem ho viděl, jak obdivuje dlažbu, „tak ji zničili! Chápeš to? ZNIČILI!!!!!!!!! A to se nepromíjí."

Vražedně jsem přimhouřil oči.

Áres jen souhlasně pokyvoval a poté prohlásil:

„Strécu, my to město srovnáme se zemí, to si piš."

„Skvělé a teď poslouchej, plán je následovný: Persefona jde za týden na zemi, takže bude čistý vzduch, protože jsem si jist, že by mi tohle rozmluvila. Máme tedy týden na přípravu, zítra přivedeš vojsko nahoru, připravíš je, musí znát celý plán města a největší hříšníky, aby jim přivodili pomalou smrt. Provedeme to hned z rána Persefonina prvního dne nahoře."

Áres se vším souhlasil a odešel. Poté jsem si pro sebe řekl: „Ten plán jsem vymyslel opravdu dobře, já musím být perfektní. Na druhou stranu jsem bůh velké trojky já JSEM perfektní."

Za mnou se ozval něčí hlas, byl to Hérakles:

,,Kdybys byl tak perfektní, tak bys byl vládcem bohů, ale promiň to už je můj otec." Škodolibě se na mě usmál

„Drž pysk nebo tě pošlu do Asfodelu." Hrozil jsem mu

„Ale to nemůžeš!" zasmál se a vrátil se k věčným radovánkám.

Následně jsem dorazil do svého sídla, manželka už na mě čekala. Měla na sobě takové krásné černé šaty, které tak neuvěřitelně zvýrazňovaly... Radši nic.

Přišel jsem k ní a prohrábl jsem její dlouhé černé vlasy. Obrátila se a věnovala mi svůdný pohled, mrkl jsem na ni a oba jsme se odebrali užít si jednu z našich posledních nocí.

Láska mé smrtiKde žijí příběhy. Začni objevovat