Maybe self-destruction is the reason

part 1

,,Když to tak nemyslíš, doprdele, neříkej to!"

,,Potřebuju pomoc," řekl jsem do vzduchu, když jsem si hrabal vidličkou v studeném hemendexu. Fakt jsem jí potřeboval. Né fyzickou, ale spíš tu psychickou. ,,Jo, dám se na psychiatrii," odsunul jsem se od stolu a hlasně se zasmál. Připadal jsem si už v tom prázdnem bytě jako schyzofrenik. Blázen, vždyť jsem mluvil sám se sebou. Kdysi jsem si se svým bratrem rozuměl víc. Byl sice nevlastní, ale znamenal pro mě od začátku celej svět. V poslední době jsme se dokonce vzdálili natolik, že jsme se neviděli už ani ráno. Když se domů vracel, měl v sobě furt něco. Když nebyl pod alkoholem, byl skuřenej a ještě to celé zakončil menším románkem (jedna noc a konec). Měl jsem dost, ale neřekl jsem mu to. Ani jsem se k slovu nedostal, protože u něj šance neexistovala. Nakonec jsem toho měl za sebou víc než on. Sám jsem byl "štětka", a radši jsem mlčel. Já zas nedokázal nikoho milovat, spával jsem s nezletilými kluky, ženatými muži, kdo kdy přišel. Jo, byl sem gay, byl jsem ten kto píchá stejné pohlavý. Harry mě od toho odrazoval nesčetněkrát, ale ve skutečnosti to vše mělo vysvětlení, které ho nezajímalo. Tedy myslím si, protože když jsem s vysvětlováním začal, zvýšil hlas a odešel. Trápením jsem chtěl skončit, chtěl jsem, aby mě svědomí žralo až k zániku. Né, já na ty holky nežárlil. Byl to můj bratr. Nevlastní. Navíc byl hetero. Co se to mezi náma stalo? Bylo to kvůly té hloupé hádce? Od té doby jsem měl problémy se spaním, přijímáním potravy a celkovou existencí. Začal sem pít, drogovat a opustil jsem se. Povolila se brzda a já mířil rovnou do píče. Přesne tam, kam bych v živote nechtěl. Chybělo mi jeho objetí, jeho pusa na líco, jeho dotek. ON.

Najednou jsem se probudil ze svích představ, protože u dveří se ozval neuvěřitelnej rachot. Kat! Už mu chyběl Harry a když jsem přibehl, po zemi byli jeho boty a Kat si s jeho Nike hrál jak s největším klenotem. Najednou někdo zaklepal a když jsem otevřel, skoro jsem zinfarktoval. Jahodové rty, které se i po těch dávkach snažili usmívat, hlubokej, teď už prázdnej pohled. Snažil se držet zdi, ale po nepatrné chvilce na mě padl a já ho ztěží chytl a snažil se udržet.

,,Vážíš tunu," sikl jsem, ale ten mě už určo neslyšel. Opatrně jsem ho vtáhl do bytu a očkem hlídal kocourka, aby nezdrhl skrz otevřené dveře, zatímco páníčka ukladám do hajan. Byl hodnej. Předními packami svíral tu modrou botu, kus zíral na dvojníka Biebera a pak ji kousal dál. Chytil jsem ho pevně za pás a ,,nesl" do ložnice. Táhla z něho tráva i alkohol. Hrůza. Ale i tak jsem ho miloval, ehm, měl rád. Konečne jsem ho se svou malou sílou dotáhl až k prahu ložnice a co nejněžněji jsem ho uložil do velké rodičovské postele. Oni byli vkuse na služební, doma byli raz za měsíc, jim to i tak nevadilo. Harry nebyl nejtěžší, byl hubenej, ale byl to muž a já nízkej, slabej kluk.

Koukl jsem na něho a sledoval jeho výraz. Vypadal jako anděl. Anděl se zlomenými křídli. Co se to s NÍM stalo.

,,Chybíš mi" šeptl jsem se slzami v očích a on se cukl. Pod jeho levím okem jsem zbadal flíček. Achjo, další bitka. Většinou jsem ho zachraňoval já, protože furt se do něčeho zapletl. Rvačka za rvačkou. Sedl jsem si k němu a pomaly ho začal svlékat. Nejdřív boty, které jsem opatrně uložil pod postel a pak jsem mu začal rozepínat košili. Moje srdce bilo jako splašené. Nevím proč. Nebyla šance, abych ho začal milovat. Chtěl jsem se o něho postarat. On si to ale nevšímal, byl někde v oblacích, a já se dostával už do ráje.. Pokračoval jsem dál kalhotami, až se předemnou ukazoval jenom v boxerkách. Hrdlo mi svírala křeč a v očích mi slzy nechtěli uschnout. Chyběl mi moc, a bylo mi líto, že ho furt vidím jen v takovém stavu. Ale i když jsem ho už třízvého neviděla několik měsíců, byl pořád tak moc sexi. Idol holek, prostě to byl Hazza. Tu přezdívku jsem mu dal, když jsem měl osm. Téhdy byl ještě normální. Jeho sexi bříško, nohy, celé tělo. Prstem jsem mu přejel po jeho chutném bříšku. Kdyby to věděl, zabil by mě. A pak hezky po jeho boxerkách. Achjo, on, ten, kterého jsem nikdy mít nemohl. A bolelo mě to, hodně. Přinesl jsem vodu a poutíral ho, aby nesmrděl tolik a pak ho přikryl a vtiskl mu pusu na čelo.

Přespal celej den i noc a já zatím nakoupil a připravil se na další den. On jenom dál chrápal a já ho chodil kontrolovat až jsem při něm v noci zaspal.

Když jsem otevřel oči do zatím nádherného, sluníčkem prohřátého dne, Harold ležel na levém boku a pořád se oddával spánku. Já opatrně vstal, dal si menší spršku a nakrmil Kata, protože ten kluk očividně prospí i další den. I tak se o něj nestaral, vždyť furt byl někde jinde než doma. Když jsem mu zabezpečil bezpečné vstávaní, pustil jsem se do vaření. Brr, zima mi byla, měl jsem na sobě jenom modré delší tričko a boxerky. Jo, s oblékánim jsem nebyl náročnej, ale byl jsem doma, každýmu to mohlo být tak u prdele. Kuřecí maso, nějaké ty těstoviny... Když jsem četl recept, najednou jsem se octl v objětí. Položil si obličej do mých vlasů. Srdce se mi rozbušilo jako o závod. Ucítil sem jeho vůni, jeho hřejivý dotek. Na krku jsem cítil teplej dech a svíral mě víc a víc.

,,Chybíš" zašeptal ,,Mi" pustil jsem sešit. Jo, řekl mi to. Sám a co je hlavní: od sebe.