Maybe self-destruction is the reason

part 4

Hoyteee :3333 čtvrtej part uff, je to makačka, ale úpřimně mě dost dostal fakt, že sem neměla čas, tedy pardon  :( nevím zda mám pokračovat. Ale děkuju za votes a p.s k tomuhle příběhu patří song Drive, protože slyšte text, který zpívá.... :3

Prázdná skříň. Prázný pokoj a na stole v kuchyni kus papíru. Tak to dopadlo, když jsem se vrátil ,, domů" po třech dnech. Neže by tam nenechal postel, ale nebyla tam známka o tom, že by tam kdy Harry bydlel. Stihl se pobalit a odjet nevím kam. Byt byl jako bez duše, bez nádechu bezpečního domova. Ale když jsem se tak vracel do minulosti, dával jsem si otázku, zda je moje sebepoškozování fakt hlavním důvodem, proč odjel. Kdybych měl takovou povahu jako on, už jsem dávno mohl spravit to jistý...odjet, jenže já nejsem on a já neměl  srdce ho nechat v sračkách. Copak neviděl jak jsem se o něho furt bil? Byl až tak slepej? Slepej fyzicky nebyl, ale psychiku měl narušenou. A to pořádně.

,,Je to dobrý?" Chytil mě Niall za rameno, zatím co jsem si rychle setřel slzy z tváře. ,,Odjel jak vidíš" šepl jsem a upřel pohled na postel, kde se TO konečne mohlo stát..

,,Když za to stojí, vráti se. Ale když by ses kvůli němu měl pořád trápit, radši ať odejde, promiň Louisi" koukl na mě a mě se rázem spustili slzy jako vodopád. Ty slova mě zabíjeli. Vím, že i kdyžbych jen trpěl, viděl bych ho, cítil. V pravačce jsem krčil papírek, co mi nechal. Neměl sem odvahu si to přečíst. Kraje sem trhal ukazovákem a palcem a chtěl sem ho rovnou spálit, abych viděl, jak by ta bolest mizela s dymem plamene hořícího kousku papíru. Kéžby. Namísto toho, abych zapoměl jsem chtěl, aby se vrátil. Nic jinýho mi po rozumě neběhalo, chtěl jsem ho zpět. Niall mi pomohl sbalit mi věci, posnažil se mě rozveselit žertíkmi s plyšákama, které jsem měl v pokoji. Papírek jsem si nakonec strčil do kapsy a snažil usmívat, aby se kvůly mě Niall netrápil. Mrzelo ho to moc, byli sme přepojení jako bratři. Nakonec, když jsem uklidil "kdysi náš byt", jsem se porozhlédnul po bytě, zda sem tam něco nenechal. Já ne, ale Harry jo. A všiml jsem si to až teď. Malej klíč vedle skřínky na chodbě. Netušil jsem od čeho to může být, ale moje nebyli, jedině Harryho. Moje zvědavost mě přinutila dát si ho k papírku a naposledy jsem zamknul dveře. Na hodně dlouhou dobu...

,,Úpřimě jsem rád, že spolu strávíme více času" usmál se Niall za volantem. Já měl upřený pohled směrem ven a jen sem se na něho usmál. Silná káva opustit byt, v kterém jsem zažil tolik vecí. Máma a táta to pochopěj, bez tak domov brali už jen jako jistou formu hotelu. Teď jen si najít nějakou brigádu.

,,Dáš si Pepsi?" Zvolal Niall z kuchyně, když jsem si zapnul telku.

,,Přines radši toho hezkého Jima, co ti zdobí vitrínu, potěší víc" odpověděl jsem. Nereagoval. Už mi nedokázal zakázat alkohol, pláč..  už mi jen vyhověl. Nesrdečně, ale udělal to. Přinesl mi tedy tu velkou flašku kvalitního, značkového alkoholu a poté, co ho položil na stolek jsem si nalíval do skleničky, kterou položil hned vedle.

,,Nazdraví" zvednul jsem ho a on se přidal. Jako správnej parťák.