Blue full moon ✓ || Changki

Changki // 8. část

Kihyun

Srdce mě bolí tak moc, že mám pocit, že mi žalem pukne. Třesu sebou a snažím se uvolnit ze sevření, ale je mi to prd platné, protože mi ruce svážou za zády a dva lovci mě pevně drží. Sleduju se slzami v očích, jak po zemi táhnou zkrvaveného Kyunnieho a najednou tak moc chci, aby se tady objevili vlci, tak moc chci, aby ho osvobodili, protože jestli se to nestane, tak na hradě umřeme oba dva. To nechci, to se nemůže stát. Uslyším vytí vlků a najednou je to pro mě jako ta nejkrásnější hudba, prosím, zachraňte ho. Jakmile z křoví vyskočí dva vlci, tak i přes svázané ruce znehybním lovce, kteří mě drží, snažím se odrážet jejich pokusy zranit i ostatní, chvíli se mi to daří, dokud mě Jackson neuzemní ránou do břicha. Spadnu na kolena a lehce vyjeknu bolestí, ale nechci se dát, na chvíli ho zabavím svým vzpíráním a pak jen slyším křik lovců, že ti vlci utíkají. Koutkem oka vidím, jak se dva vlci snaží Kyunnieho podpírat a co nejrychleji se s ním snaží dostat pryč. Lovci se za nimi rozběhnou a mě čeká další rána do břicha a skolím se na zem. Nevnímám Jacksonova slova, zavřu oči a modlím se za to, aby se jim podařilo utéct, aby se jim podařilo utéct. Stále se snažím uvolnit a vidím, jak se lovci vrací s tím, že jim utekli, ale zbytek nestihnu, protože cítím silnou ránu do svého zátylku a omráčený spadnu na zem.

Celou krajinu ozařuje modravá záře magického úplňku. Ve stínu vidím siluetu vlka, jak se mění na člověka a najednou stojí přede mnou. Dívám se do těch nádherně magických modrých očí, mé srdce láskou poskakuje v mé hrudi a já vím, že on je to jediné, co potřebuji, to jediné, co chci. Můj svět, můj život. Pokud člověk žije díky tomu, že má srdce, tak já žiji proto, že žije on. Je mým srdcem, světlem, mým životem. Mojí krví, která koluje v mém těle. Neváhám ani vteřinu, vyšvihnu se ze sedu na nohy a jdu naproti jeho krokům, ty vteřiny, než k sobě dojdeme, než zkrátíme tu vzdálenost, mi přijde jako věčnost. Rozběhnu se do jeho náruče. Cítím ten dotek. Ten pocit. Jak do sebe naše těla zapadají, když se objímáme. Jak jsou naše těla přesně stvořena pro sebe. Cítím jeho vůni tak jasně. A vím, vím, jak moc pro něj znamená moje vůně, cítím, jak moji vůni nasaje a jak se jeho tělo celé zatřese. Být jeho Lunou je to nejkrásnější, čím můžu být. To nejkrásnější poslání.

Blesknutím najednou sedíme u jezera, nohy mám volně přehozené přes jeho břeh, abych měl nohy po kotníky ponořené, Kyunnie vedle mě ležel jako vlk, hlavu má položenou na mých stehnech, hladím ho mezi ušima, vrní u toho a já taky. Příjemné ticho kolem nás narušuje jen tiché vrtění jeho ocásku, to, jak jeho ocas naráží do země.

Najednou se všechno zbarví do ruda. Barva krve. Stojím, ruce mám před sebou natažené a jsou celé od krve, já jsem celý od krve. Předemnou leží bílý vlk, celý od krve, jeho hruď se nezvedala, nedýchal. Snažím se křičet, ale nejde to, jako bych ztratil hlas. Chci k němu běžet, ale nohy mě neposlouchají. Najednou se zadívám na zem a tam je krví napsáno: 'Je to tvoje vina, Kihyun.'

Pocit, jak mi do obličeje něco chrstne ledovou vodu, mě donutí sebou prudce trhnout. Pomalu otevřu oči a nemusím dlouho přemýšlet nad tím, kde jsem, protože to hned poznám. Naše cely pod hradem. Jsem přivázaný k židli, jak nohama, tak i rukama.

"Je vzhůru, pane Wang." Pronese jeden z lovců, který mi nejspíš na hlavu vylil kýbl ledové vody, protože ho ještě drží v ruce a pomalu pokládá kýbl na zem. Nenávistně k Jacksonovi zvednu oči a zavrtím se na židli, ale přivázal mě hodně pevně.

"Řeknu ti to velmi stručně, Kihyun," začne chladně a dojde až ke mně. "pokud nebudeš spolupracovat, tak půjdeš na šibenici, protože jako lovec jsi nás zradil tím, že jsi se scházel a paktoval s vlky. Nehledě na to, že jsi tomu vlkovi pomohl s útěkem, protože jsi napadl ostatní lovce. Ale dám ti šanci, pokud budeš spolupracovat, nenechám tě oběsit, jen budeš do konce života zavřený tady." Zadívá se na mě a já se ušklíbnu.