Blue full moon ✓ || Changki

ZhangJun // 20. část

Yanjun

Vztahy mezi vlky a pumami nikdy nebyly nijak dobré, spíš jsme se snažili si navzájem sebe nevšímat. Jsem vůdcem asi 15členné smečky pum, kdysi nás bývalo víc, ale…časy se hodně změnili od těch dob, kdy se stal Ciraell vůdcem vlčí smečky. Ostatní pumy se rozhodli jít na sever, daleko odsud, vlci nás obvykle nechávali na pokoji, ale měli obavy o svoje mláďata a svůj život, že až Ciraella přestane bavit vraždit lidi, tak bude vraždit ostatní. Bylo mi asi 17, když odešli a od té doby jsem se stal vůdcem smečky já, a to bude asi tím, že…mám to podobně těžké se svojí smečkou jako Changkyun. Ne, nejsme slabá smečka, ale mí členové jsou líní a nejradši dělají cokoliv jiného, než aby chodili lovit anebo dělali něco pořádného. Ziyi je věčně někde v háji, něco jako hlídat hranice, tseeee, na to on se mi může. Yugyeom je to samé v bledě modrém. Hyunwoo je asi jediný normální, je klidnější a hodně tichý, ale alespoň se mnou chodí lovit a pomáhá mi s hlídáním hranic. No, vlastně i Hoseok hodně pomáhá, ale ten se rozběhne za každým motýlem nebo kytkou…někdy jsou totiž jeho kočičí pudy daleko silnější než on. Nevýhoda toho být přerostlou kočkou, jak nás někteří nazývají, názor většinou změní, až nás vidí lovit nebo soupeřit, to už nás někdo těžko přiřadí ke kočce. Fen je taky jedním z těch volnomyšlenkářských pum, který se k nám do tábora vrátí jednou za týden, někdy za dva, nažere se a pak zase někam vypadne, kam chodí mi je asi jedno, protože tu stejně není vždycky, když bychom ho potřebovali. Yanchen je zase něco jako Hoseok, stačí vytáhnout klubíčko a je váš. Plácnu se do čela a vylezu si na strom jako puma, jedna z výhod být jako kočka. Ačkoliv někteří z nás si stále neuvědomují, že při naší velikosti a váze to musí být hodně silná větev, aby nás udržela a když už se snaží Zeren po stopadesáté vylézt na keřík tak mám chuť z té větve spadnout dolů tak, abych si dole zlomil vaz. Tohle je moje smečka? Moje chlouba? Tak kde jsou sakra všechny pumy, kromě Justina, co leze na keřík?

Když k nám máma přibrala Jooheonyho, tak jsme s tím nikdo neměl problém. Máma nás vždy vedla k toleranci, byly jsme šelmy, ale nechtěla, abychom bezmyšlenkovitě vraždili všechno kolem sebe a my ho hned přijali jako člena smečky. A pořád ním je, i když je to vlk, a i když má částečně svoji smečku. Vždy bude součástí naší rodiny, a proto mu na pomoc přijdeme kdykoliv, kdy bude potřebovat. Vlastně to byl on a nějaký prcek, kdo za mnou přišel s tím, že Changkyun a jeho smečka potřebují úkryt a že jen na našem území budou v bezpečí. Nic jsem nenamítal, nepřišlo mi to jako problém, navíc chtěli k vodopádům a tam my nechodíme, většina pum se totiž, stejně jako většina koček, vcelku bojí vody…nebo bojí…spíš k ní máme jistý odpor, ačkoliv mě koupání a osvěžení nevadí, ale zkuste donutit Hoseoka, aby se šel smočit? Haha.

Ten menší vlk, který byl s Jooheonem snad zakopl o každou větev, která ležela na zemi, od hranice našeho území je to asi dvacet minut k vodopádům a on se za tu dobu skoro zabil. Skoro u vodopádů si málem zvrtnul packu, chvilku kulhal, a protože Jooheon si toho nevšiml a hnal se k vodopádům, tak jsem ho hlavou podepřel a pak jsem mu podepřel i zraněnou packu, aby po ní nemusel nějakou chvíli šlapat. Ačkoliv jakmile viděl vodopád a vodu, tak na nějakou packu zapomněl a hnal se k vodě, aby do ní hned skočil. Kdybych byl člověk tak myslím, že by mi právě cukal koutek.

Zaprskal jsem na něj, když vylezl z vody a otřepal se, voda dopadla až na mě a nepříjemně studila. Mám černou srst, a navíc hodně vyhřátou z letního slunce, takže pro mě byla voda až moc ledová, víc, než možná je. Ale bylo zajímavé ho pozorovat, na jednu stranu byl opatrný, kolem vody a ve vodě našlapoval opatrně, ale zároveň byl zbrklý, protože do vody hned zahučel, když mu packa podjela na kameni.

Věděl jsi, že i pumy mají lidskou podobu?Drbne Jooheon čumákem do toho prcka a pak hlavou kývne ke mně. Ačkoliv to ze začátku nebylo snadné, tak jsme se naučili s vlky dorozumět i telepatickou řečí, ačkoliv každý tvrdil, že telepatie může být jen mezi stejnou rasou. A nemusí. Ale my ji ukazujeme jen zřídka.Pobaveně se zasměju a úplně vidím Jooheona, jak i jako vlk protočí oči. Jasně, Yanjun, to říkej tak možná tady Zhangjingovi, kterej tě nezná. Zasmějeme se všichni a já k nim dojdu. Jsem Yanjun, což ti došlo, Jooheon to už řekl.Dloubnu do toho menšího čumákem, zatímco on se tiskne na Joohenův bok, jde vidět, že ze mě přece jen má trošku respekt. Zhangjing.Šeptne jen tak nejistě a já do něj znovu drbnu čumákem, potřebuju nasát jeho pach, abych pak poznal, že jde…kvůli hranicím, budu si pak muset zapamatovat pachy všech, abych měl jistotu, že na našem území není někdo, kdo tu být nemá. Přestaň ho děsit. Jdeme pro Kyunnieho a ostatní, brzo přijdeme.Přikývnu na Jooheonova slova a jen sleduju, jak během oba vlci mizí v dáli. Pokračuju tam, kde jsem skončil, takže si znovu vylezu na strom. To je vlastně jedna z našich výhod, většinou nikdo nečeká, že na něj může ze stromu seskočit šelma, co má přes dva metry. A ona může. Haha.