Blue full moon ✓ || Changki

Changki // 6. část

Kihyun

Měl jsem strach. Šílel jsem strachy. A to ani nevím proč, v těch pocitech jsem se ztrácel, chvílemi jsem nerozuměl sám sobě, nedokázal jsem sám sobě odpovědět, jestli mám strach o Kyunnieho nebo o toho vlka. Myslím, že jsem trnul strachy o oba, ale nejvíc jsem se bál o Kyunnieho. Chodil jsem k jezeru několikrát denně, kdykoliv jsem měl chvíli, tak jsem tam seděl a čekal, doufal jsem, že jeden z nich přijde. Když jsem u jezera seděl včera večer, tak se na kraji lesa objevil ten druhý vlk, ten, který přišel pro toho bílého vlka. Jeho oči byly dvojbarevné, bylo to zajímavé, nikdy jsem neviděl takového vlka. I jeho zbarvení bylo zvláštní, ale stál na kraji lesa a koukal na mě. Ani nevím, proč jsem z ničeho nic vyhrkl otázku, jestli je ten vlk v pořádku. Trhnutí jeho hlavy vypadalo jako souhlas, ani nevím, proč jsem si v tu chvíli oddechl, asi jsem se opravdu musel zbláznit. Co to jako znamená? Mluvím s vlky? Nebo mám halucinace? Přeskočilo mi?

Hlavou mi kroužilo spoustu otázek. Ale všechny byly ty tam, když jsem zase čekal u jezera a najednou se objevil Kyunnie. Nepřemýšlel jsem, moje myšlení se vyplo a já ho hned musel obejmout. Hned jsem musel vědět, že a jestli je v pořádku. Ani nevím, co mě k němu tolik táhlo, ale něco to bylo, bylo mezi námi něco magického, čemu jsem sám nerozuměl, ale bylo to krásné a já to nechtěl ničím pokazit. Oba se svlékneme, Kyunnie hlavně kvůli tomu, že je celý od krve a vydáme se do jezera, abychom si zaplavali. Neřešíme to, co bylo. Neřešíme, co kdo z nás dělal, jak trávil všechen ten čas. Jako bychom věděli, že si oba něco tajíme, ale zároveň oba nechceme, aby jeden z nás to téma otevřel. Vyhýbali jsme se tomu oba dva, i když jsme nevěděli, čemu se vlastně vyhýbáme. Bylo na tom něco krásného, byla na tom ta krásná špetka telepatie…

Jakmile se na obloze už dlouho držel měsíc, tak jsme věděli, že se musíme rozloučit.

"Promiň, Kiki, ale…budu tu moct být až za dva dny." V jeho výrazu se odrážel smutek a ten se hned objeví i na mé tváři.

"Chápu to." Přikývnu a nechci, abychom řešili tu ošemetnou otázku proč. Objemu ho a chvíli jen tak stojíme a tiskneme naše těla k sobě, než jsme schopni se rozloučit a pustit se. Ještě si po cestě několikrát zamáváme a já cestou na hrad cítím, jak mi s každým krokem, který udělám dál od něj, tuhne tělo, najednou jako by ve mně hasnul život, jako by se ze světa vytratili všechny barvy.

Projdu kolem stráží k zadnímu vchodu do hradu a v myšlenkách jsem stále s ním. Jako by odešlo jen moje tělo, ale má duše zůstala s ním. Dá se tento pocit vůbec pojmenovat?

"Kde jsi byl?" zastaví mě někdo na chodbě, už jen podle hlasu poznám, že je to Jackson a obrátím oči v sloup, když k němu stojím zády a pomalu se otočím.

"Přešvihl jsem večerku nebo co?" pozvednu obočí. Najednou se cítím tolik podrážděný.

"Já se ptal první." Přecedí vzduch mezi zuby, že to zní jako zavrčení.

"Neuvědomuju si, že bych se ti měl zpovídat." Otočím se na patě a další jeho bezduchý kecy ignoruji a dojdu do společné místnosti, kterou s Chanyeolem máme. Defacto je to pokoj, který je rozdělený na další dva pokoje, můj a Chanyeolův. Zrovna si četl a jen reflexně zvedne oči od knihy a pak se nimi zase vrátí k řádkům.

"Měl jsem křížový výslech." Povzdechne si, zatímco otočí stránku knihy, tento zvuk se ozve tichým pokojem.

"O čem to mluvíš?" dám si dýku do skříně, kde máme svoje zbraně.

"Jackson si mě nechal zavolat a vyzvídal, kam chodíš, jestli chodíš za někým nebo tak. Byl vcelku neobytný." Povzdechne si. Bože, to jako opravdu? To si nemůžu jít, kam chci? To jsem jeho otrok nebo co? Nevzpomínám si, že by v přísaze lovců bylo, že si bez jeho svolení ani neprdnu. Po krátkém rozhovoru se dojdu opláchnout do vany a zalezu si do postele, zítra nás čeká Temný les, který se podle Jacksona hemží vlky, ti z nás, kteří už v lese byly moc dobře ví, že tam vlci nejsou, protože v temném lese neroste dost trávy, aby se tam uživila pro vlky potrava, pokud tedy jedí i něco jiného než lidi. Temný se mu říká hlavně proto, že jsou tam dost husté lesy a jsou těsně vedle sebe, díky tomu se do lesa nedostane téměř žádný paprsek světla, prakticky tam snad nežije nikdo, občas se tam prý objevují pumy, ale ty mají svoje území dál. Jenomže vysvětlujete to Jacksonovi.