Sᴍɪʟᴇ Fᴏʀ Mᴇ »ʏᴏᴏɴsᴇᴏᴋ«

💫1.💫

Jung Hoseok

Seděl jsem v poměrně hlučné třídě. Každý si měl co s někým sdělit. A zjevně jim vůbec nevadilo že si tu snaží někdo číst. Tolerance level čtvrťáci.

Snažil jsem se plně soustředit do děje detektivní knihy. Miluji detektivní příběhy, a proto jsem vždy toužil být někdo jako Sherlock Holmes.

Sherlock byl génius. Dokázal rozluštit případy, které byly pro ostatní naprosto neřešitelné. Všímal si maličkostí a věcí, kteří ostatní přehlédli a on díky jeho úvahám a genialitě na vše přišel.

Naštvaně jsem zavřel knihu, když už mě po několikáté vyrušil písklavý smích Yeon.

Yeon je školní královna. Každý kluk nad ní slintá a snaží se ji dostat na rande, ale jediné co ona chce je nějakého namakaného sportovce, nejlépe s bohatými rodiči.

Porozhlédl jsem se po třídě těch tupců. Všichni byli veselí a šťastní až na jedinou osobu.

Min Yoongi. Podivný kluk z kterého mají všichni respekt. Proč? Odpověď je jednoduchá. Neusmívá se a to nikdy. Každý den má jen kamenný výraz bez známek jakékoliv emoce či zájmu.

Nebyl takový když jsem se sem přistěhoval. Byl veselý a na jeho rtech byl často gummy úsměv, který všichni tak zbožňovali. Ale záhadným způsobem se jeden den vrátil do školy naprosto bez emocí. Jakoby se jeho duše vypařila.

Díky tomuhle se ho jeho přátelé začali stranit a on zůstal sám. Nikdo neměl odvahu se ho ptát na důvod jeho chování. Pro ostatní byl divný, ale pro mě začal být zajímavý.

Už několikrát jsem měl chuť jít k němu a navázat konverzaci, jenže pořád někde ve mně byl pocit že ještě není správný čas.

Musel jsem na něj asi opravdu dlouho zírat, protože jeho pohled se zvedl od prázdné lavice a tmavě hnědé oči se zabodly do těch mých. Naskočila mi husí kůže a já se nepatrně otřepal i přesto jsem mu pohled opětoval.

Snažil jsem se z jeho pohledu něco vyčíst, ale nešlo. Bylo to téměř nemožné. Notak Hoseoku. Co by udělal Sherlock?

Vnímá všechny maličkosti.

To je ono, vnímá všechny maličkosti. Z pohledu se mu nic vyčíst nedá, ale co třeba z chování jeho těla? Tělo nikdy nelže.

Pohled jsem přesunul níže na jeho ruce. Jednu ruku měl schovanou v kapse od černé mikiny a druhou nehybně položenou na lavici.

Mnul si nepatrně prsty, přičemž mě neustále probodával pohledem. Jeho gestikulace rukou znamenalo, že se cítí nepohodlně.

Zazvonil školní zvonek a já svůj pohled přesunul před sebe na bílou tabuli. Stále jsem si v hlavě opakoval situaci, která nastala před pár sekundami.

Jeho pohled byl tak ledový že jsem nedokázal posoudit so si myslí, jediné co jsem si odvodil z řeči jeho těla bylo to, že se mu to zjevně nelíbilo.

Do třídy vešel učitel s jeho typickým úchylným výrazem. Byl to učitel Biologie, takže si dokáže představit jak se tváří u aktuálního tématu, které není nic jiného než mužské a ženské pohlavní ústrojí.

,,Vidím ve vás to nadšení milí studenti, tak si vás prozkoušíme. Hoseok k tabuli!" zavelil. Protočil jsem očima a nespokojeně zamrmlam. Neochotně jsem se zvedl z lavice a odkráčel ke katedře.

Cítil jsem na sobě pohled. Bylo to až nepříjemné. Jenže moje zvědavost mi nedala a já se nepatrně porozhlédl po třídě. Vzápětí jsem mé zvědavosti litoval a pohled ihned odvrátil. Byl to Yoongiho pár hnědých, chladných očí.

-✿-✿-

Byl konec poslední hodiny tohoto dne. Všichni se řítili jako raketa ke skříňkám, aby byly co nejdříve doma a vysadili díru do gauče od toho věčného válení.

Byl jsem ten typ co si radši počká. Když už se to dalo projít došel jsem ke svoji skříňce. Byl jsem připraven zavřít dvířka skříňky, ale někdo byl rychlejší.

Lekl jsem se a malinko povyskočil. Yeon? Co ta chce?

,,Nazdar Hobi." Zářivě se usměje a se snažím odolat nutkání protočit očima. ,,Ahoj, potřebuješ něco?" slušně jsem odpověděl.

,,Ne, vlastně mám jen otázku." zazubí se. ,,Mluv." řeknu se značným zájmem v hlasu, vážně by mě zajímalo co chce.

,,Co máš s Yoongim?"