Sᴍɪʟᴇ Fᴏʀ Mᴇ »ʏᴏᴏɴsᴇᴏᴋ«

💫4.💫

Jung Hoseok

,,-Jiyoung nepřítomen, Yuri nepřítomna a Yoongi nepřítomen, je to tak?" zeptal se učitel a když ostatní přikývli, zaklapl třídní knihu.

Povzdechl jsem si. Yoongi byl nepřítomen již druhý den a mě to neustále vrtalo hlavou. Před dvěma dny jsem ho viděl v obchodě a nepřišel mi nějak nemocný.

,,Asi je doma a pláče, bee" zasmál se Joshua jeho vtipu a polovina třídy s ním. Můj pohled střelil k místu, kde Josh seděl a přihmouřil jsem oči.

,,Joshuo, tvé poznámky si odpusť, děkuji." zakroutil učitel hlavou a já si odfrkl. Joshua byl prostě člověk, který měl potřebu do všeho srkat nos, i když se ho to absolutně netýkalo. Byl doslova jako Yeon, akorát v klučičí verzi a taky o něco víc drzejší.

Ovšem, že měl na Yoongiho vždy několik poznámek, ale zatím si to nedovolil říct přímo jemu. Jak jsem říkal, dělá jen machra.

Otočil jsem hlavu zpět dopředu a opřel si ji o ruku, přičemž se snažil pohltit to, co učitel vysvětloval. Mé rádoby "soustředí" vyrušilo náhlé zaklepání a následně otevření. Jak jinak, všechny pohledy se natočili na dveře, jako by tam měla vejít královna.

Avšak do polotiché třídy vešel modrovlasý chlapec. Lehce jsem pootevřel rty do o, při pohledu na něj. Jeho černé vlasy byly nahrazeny nebesky modrou, barvou kterou jsem miloval ze všech nejvíce. Modra barva Symbolizuje něhu, věrnost, důvěru a oddanost.

Bylo to jako ve zpomaleném filmu. Yoongi s modrými vlasy, černými kalhoty a bílým trikem šel do své lavice. Jeho nic neříkající pohled se ani nezvedl ze země, avšak jakmile si sedl jeho chladný pohled zaryl do mých očí.

Po těle mi naskočila husí kůže, až jsem se musel rukama objat. Pohled jsem ti opětoval, ale zvonek, oznamující konec hodiny mě vyrušil. Byl jsem první kdo přerušil oční kontakt.

,,..Vidím že už mě neposloucháte, ale pamatujte si, že příští týden si napíšeme test, mějte se." řekl učitel posledních pár slov a opustil třídu. Všichni se začali tak nějak bavit, jiné já si vytáhl knihu, do které jsem se plánoval začíst.

,,Min Yoongi!" zavolal zničeho nic Joshua. Yoongiho pohled se z lavice zaměřil na něj  nadzvedl obočí. ,,Kde máš černou hlavu? Že by se tvoje srdce trochu otevřelo když už máš barevnou hlavu?" zasmál se a já se na něj podíval a pak zpět na Yoongiho, který protočil očima a podíval se jinam.

,,Dívej se na mě když s tebou mluvím srabe." Josh se zvedl a šel k jeho lavici. Pomalu jsem zavřel knihu a schoval ji do batohu. Tohle se mi přestalo líbit. ,,Nebudu plytvat slovy na osobu, která mi nesahá ani po kolena." řekl Yoongi s kamenným výrazem. Místností se ozvalo zalapání po dechu. Uviděl jsem jako ho Joshua chytil za límec tricka a prudce ho zvedl.

Nemohl jsem se na to už koukat. Věděl jsem, že bych měl mlčet, ale první co mě napadlo bylo, ho bránit. ,,To by snad stačilo." zvedl jsem se sám a jakmile jsem vyřkl těch pár slov. Všechny pohledy se střetly na mně a mě pohltila nervozita, avšak jsem to nedával najevo.

,,Nebo co? Měl by si dávat bacha na to, co mele." zavrčel Joshua a vytáhl Yoongiho pryč z lavice. Došel jsem rychle k němu a prudce jsem jej od modrovláska odstrčil. ,,Spíš ty by sis měl dávat bacha co meleš." řekl jsem mu do obličeje sebevědomě. Yoongi si pomalu stoupl za mě s koukal mi přes rameno. ,,Nech to být, prosím." zašeptal mi.

,,Koukejte na toho sraba!" zasmál se Josh a já zatnul pěsti, až mi klouby zbělaly. ,,Schovává se za takovou nulu a prosí aby toho nech-" než stihl do říct, má pěst se setkala z jeho obličejem. Třídou se ozvalo holčičí vypísknutí a já zatřepal rukou, kterou jsem mu vrazil. Joshua se držel za nos, ze kterého mu začala téct krev.

,,Co to má znamenat?!" najednou se ozval hlas učitelky a já okamžitě sklopil pohled. Z tohohle bude sakra velký problém.

,,Za to může Yoongi a Hoseok." zabručel Josh a já se chtěl ohradit, ale polovina třídy začala souhlasně kývat hlavou.

,,Yoongi a Hoseok, okamžitě běžte do ředitelny."

-----------------------

Ahh, celkem nic moc kapitola, ale snad se líbí💙