Sᴍɪʟᴇ Fᴏʀ Mᴇ »ʏᴏᴏɴsᴇᴏᴋ«

💫13.💫

Jung Hoseok

Počkat cože?! Já jsem rozhodně neměl v plánu na ten ples přijít a už vůbec jsem netušil, že by to Yoongi přijal. Bylo to vůbec přijetí? Vzdyť jsem se ho v podstatě ani neptal. V hlavě jsem měl absolutní zmatek, co se týče téhle situace.

Zatřepal jsem hlavou ve snaze ty myšlenky zahnat a doběhl jsem chlapce předemnou. ,,Ty tam půjdeš?" zeptal jsem se a on jen slabě přikývl. ,,Když už jsi mě pozval." pokrčil rameny a následně zapadl do třídy.

Zaraženě jsem hleděl před sebe a zmatené mrkal. ,,Dneska nejdete do třídy, Hoseoku?" zeptal se učitel, který procházel kolem. Odkašlal jsem si a hned na to vlezl do třídy.

~°~°~°~

Zbytek školy proběhl v klidu, akorát má hlava byla plná myšlenek. Zakroutil jsem hlavou a hodil si batoh na záda. Doufal jsem, že Yoongi dodrží slib a řekne mi, co se stalo s Jimiem.
Vyšel jsem ven, obrovskými skleněnými dveřmi, a hned se rozhlédl kolem sebe, zda Yoonieho neuvidim. Naštěstí měl jako jediný modrou hlavu, proto jsem jej našel během pár sekund a došel za ním.

Tak nějak jsem netušil, zda něco říct, proto jsem se jen mlčky široce usmál. ,,Nebolí tě huba, když se tak neustále usmíváš?" zeptal se a nadzvedl obočí, přičemž se oslepil od zdi, o kterou byl opřený. ,,Ne, tobě by úsměv taky slušel." poznamenal jsem a rýpnul mu do tváře.

Samozřejmě se po me ruce prudce ohnal a rozešel se směrem k němu domů. ,,Umíš barvit hlavu?" zeptal se zničehonic a já se zamyslel, viděl jsem hodně videi na netu ale osobně jsem to nikdy nedělal. ,,Asi ano? Nikdy jsem to nedělal, proč?" zeptal jsem se zvědavě. ,,Chci abys mě obarvil na černou barvu, pokud se ti to povede, ziskáš bonusové body k mé důvěre." pokrčil rameny a já kývl hlavou se smíchem.

To zvládnu! Jsem přece Jung Hoseok!

~°~°~°~°~

Oba dva jsme se dostali k němu domů, kde nikdo nebyl. ,,Kde máš rodiče?" zeptal jsem se a odložil si věci na botnik. Modrovlásek sklopil pohled a povzdechl si. ,,Mám jen otce, mám nás opustila když mi bylo 6." zamumlal a já se na něj ustaraně podíval. Někdy bych měl přemýšlet nad tím co vypustím z úst. Věděl jsem, že je ten typ co nepotřebuje lítost, nebo spíš jí nechce.

Než jsem stihl jakkoliv zareagovat, chytil mě za rukáv a vedl mě nahoru po schodech rovnou do jeho pokoje. Měl tam hezky uklizeno, na poličce měl fotky a já si povsiml, že na nelterych z nich je Jimin. Jeho andělská tvář na nich zářila. Stále jsem měl v hlavě, že tohle si Jimin opravdu nezasloužil.

Otočil jsem se zpět na Yoongiho, který koukal přes mé rameno na fotky. ,,Byl to anděl." zašeptal téměř zlomeně. Opatrně jsem k němu došel a ruce obmotal kolmé jeho drobneho těla. Chvilku jsem váhal, než jsem jej pevně vtiskl do me náruče.

,,Jsem p- podezřel. Myslí si že jsem já zavraždil Jimina."