Sᴍɪʟᴇ Fᴏʀ Mᴇ »ʏᴏᴏɴsᴇᴏᴋ«

⭐5.⭐

Jung Hoseok

Po slovech, které učitelka vyřkla mi zamrzlo celé tělo. Vždyť to bylo nefér! Ano, sice jsem ho praštil, ale koledoval si. Nebýt jeho poskoků a třídě plné srabů, možná by se nic nedělo a my bysme nebyli na cestě do ředitelny.

Celou cestu bylo ticho. Yoongi měl, jak jinak, než kamenný výraz a vypadalo, že ho nijak netrapil fakt, že máme nejspíše problém. Zastavili jsme se u dveří, na které učitelka zaklepala. Netrvalo dlouho, jakoby přímo čekal za dveřmi, otevřel dveře ředitel, jehož výraz byl dost překvapený.

Jistěže bylo neobvyklé, aby tichý žáci, jako jsem já a Yoongi stáli před ředitelnou. ,,Dobrý den pane řediteli. Chci vám oznámit, že Jung Hoseok a Min Yoongi před chvíli zaútočili na svého spolužáka a navrhuji, aby jim byl udělen patřičný trest." dořekla ta stará rašple a já potlačil nutkání protočit očima.

,,Dobře, co s nimi bude rozhodnu sám." řekl a učitelka jen kývla a odešla pryč. Na příkaz ředitele jsme vstoupili. Jelikož jsem šel jako poslední, ještě jsem zavřel dveře a nakonec si sedl vedle Yoongiho.

,,Takže.." odkašlal si a sedl si za jeho pracovní stůl na židli, která pod ním lehce zapraskala. ,,..Co se tedy stalo?" optal se v klidu. Otevřel jsem rty, abych vše řekl, ale kupodivu se slova ujal Yoongi. ,,Joshua měl narážky ohledně mě, byl to můj nápad ho praštit." řekl bez zájmu, ani pohled nezvedl. ,,Tak t-aish!" vyjekl jsem, když mě modrovlásek pod stolem kopl do holeně. prohl se jak nikdy, přičemž zkřivil obličej. Musel jsem vypadat jako idiot.

Ředitel se na mě nechapavě díval a já se podíval na Yoongiho, který nepatrně kroutil hlavou. ,,Uh, křeč " zamuml jsem a sedl si zase normálně. No raději jsem se rozhodl mlčet. Chvilku nšs pozoroval, promnul si čelo ,,Z jedné strany to chápu Yoongi.."

Já tu jsem taky..

,,..ale násilí není řešení." povzdychl si a zvedl se ze židle. Sledoval jsem jeho kroky, které mířily nakonec k poličce s klíčema. Vytáhl klíče od velkého sálu. Vrátil se k nám a hodil klíč na stůl. ,,Za trest si na úklid vezměte velký sál po škole, už ať se to neopakuje." mávl rukou a tím dal najevo, že můžeme jít.

V tu chvíli jsme se oba natáhli pro klíče a naše ruce se dotkly. Oba jsme zamrzli, avšak Yoongi ihned ucukl. Sklopil jsem pohled a klíče chytil do rukou. Nebudu lhát, zamrzelo mě to, copak se mě štítí? Bezeslov jsme se odbrali zpátky do třídy.

▪~▪

Zbytek hodin jsme nějak přežili. Já nemyslel na nic jiného,  než na ten nepatrný dotek. I když se mu to nejspíše příčilo, mně samotnému se to líbilo. Pousmál jsem se a balil si věci.

Všiml jsem si, že Yoongi už vyšel ze třídy, proto jsem vše rychle hodil do batohu a vyšel ze třídy, rozhlédl jsem se, abych našel modrou hlavu. Když ji mé oči zahlédly, šel jsem rychlejším krokem za ním. Zrovna si odkládal věci do skříně.

Co jsem však načekal byla ruka vedle moji hlavy a ten nechutně napuchlej úsměv Yeon. ,,Ahoj Hobi~" úsmála se sladce a já potlačil chuť na ní vyblet moji svačinu. ,,Uh ahoj? Potřebuješ něco?" zeptal jsem se přecejen slušně a ona si zahihňala.

Ucítil jsem na sobě pár očích. Pohled jsem z Yeon zaměřil na viníka toho divneho pocit. Nečekal jsem, že ten kdo mě bude pozorovat je Yoongi. Zamkl svoji skříň a opřel se ramenem o ni tak, aby byl čelem k nám. Na sucho jsem polkl, avšak po chvíli mi zamavala bledá ruka s růžovými drápy před obličej a ja zamrkal. ,,Uh?" vydal jsem ze sebe pazvuk a Yeon se více usmála.

,,Slyšela jsem, že jsi dal pěst Joshuovi, dost hustý..no a taky jsem se chtěla zeptat jestli bys se mnou nešel na ples." uculila se a mě zaskočila slina, rozkašlal jsem se natolik, že jsem zrudl. Doufal jsem, že to je jen hloupý sen, avšak její nedočkavý, natěšený výraz naznačoval, že to myslí zcela vážně.

Co ji mám na to sakra říct?