Jung Hoseok
Ztvrdl jsem v sále asi hodinu a půl, než jsem to konečně celé uklidil. Sám. Yoongiho jsem pravděpodobně hodně naštval, takže jsem si za to mohl sám. Zrovna jsem skládal vysavaš do školního kumbálu, ale pokaždé mi ta hloupá trubice spadla.
Uslyšel jsem z dálky hlasitý smích a mně došlo kdo to byl. ,,Čemu se tlemíš Kooku?" zeptal jsem se nabručeně a můj dlouholetý kamarád došel za mnou. Vzal trubici a doslova ji narval do regálu tak, aby zůstala tam kde má. ,,Trochu síly do toho dej Hobi." řekl a můj pohled zůstal na kapku prohloubenou trubici. Zakroutil jsem hlavou a raději kumbál zavřel.
,,Co tu děláš tak pozdě?" zeptal jsem se a s Kookem po boku došel ke skříňkám. ,,Na to samé bych se mohl zeptat i já." řekl a opřel se o skříň vedle mě. Protočil jsem vnitřně očima a vytáhl si věci ze skříně, kterou jsem následně po sobě zavřel. Otočil jsem se jeho směrem a kývl hlavou, aby mluvil. ,,Budu se vracet sem do školy, říkal jsem ti to už minulý týden." řekl a já si povzdychl. ,,Ah tak, promiň mám teď hlavu plnou jiných věcí." omluvně jsem se pousmál.
~^~
,,Zdravím tě chlapče. Co tě tu přivádí?" zeptala se postarší paní za pultem, hned jak mě spatřila. Byl jsem právě v obchodě, kde pracuje Yoongi.
Usmál jsem se na paní a slušně se jí pouklonil. Hned po úklidu jsem šel sem. Chtěl jsem vidět Yoongiho a omluvit se mu. ,,Dobrý den, přišel jsem se zeptat, zda je tam Min Yoongi" zeptal jsem s menším úsměvem na rtech.
,,Samozřejmě že tady je, ale nevypadá moc v dobré náladě." odpověděla a já sklopil pohled. Bylo mi jasné, že to byla má vina. ,,To nevadí, jen bych s ním potřeboval mluvit." odpoveděl jsem ve chvíli, kdy jsem opět zvedl pohled. ,,Je vzadu, skládá šampony do políček." řekla a já slušně poděkoval. Odebral jsem se směrem, kterým mi poradila.
Pohled mi padl na modrovlasého chlapce, který stál na špičkách a snažil se do nejvyššího reagálu dat šampony. Pousmál jsem se nad tím tiše za ním došel. Stoupl jsem si za něj a pomohl mu tam šampony dát.
Modrovlásek cizí přítomnost nečekal proto se polekal a chytil se za hruď. Otočil se mým směrem a překvapeně mě sledoval. Nečekal ani mou přítomnost. Yoongi polkl a sklopil pohled. Povzdychl jsem si a trochu ustoupil. ,,Můžu s tebou na chvíli mluvit? Prosím?" zeptal jsem se ho prosebně.
Na jeho tváři se mihla nejistota. No nakonec přikývl a kývl hlavou, abych ho následoval. Usmál jsem se vítězně a následoval ho dozadu obchůdku. Zavřel za námi dveře a kývl hlavou. ,,Mluv." řekl krátce a sledoval mě.
Začal jsem se hned potit. Jeho pohled mě trochu děsil. ,,Chtěl..jsem se omluvit za to ve škole, nechci na tebe nijak tlačit, opravdu ne, ale chci aby si mi dal šanci se s tebou spřátelit." vydechl jsem a sledoval tvou reakci.
Žádný naštvaní či radost. Pouze kamenný, nic neříkající výraz. místnosti se rozrehlo ticho a moje nervozita byla větší a větší.
,,Mám na výběr?" zeptal se a já hned záporně kývl hlavou. on pouze zakroutil hlavou a dlouze vydechl.
,,Nevím jestli se budeš chtít se mnou bavit, když zjistíš co se kolem mě děje."
ČTEŠ
Sᴍɪʟᴇ Fᴏʀ Mᴇ »ʏᴏᴏɴsᴇᴏᴋ«
Fanfiction,,Proč se neusmíváš?" ,,Ztratil jsem chuť k životu. Pro všechny jsem zrůda." →Min Yoongi. Mladík otrávený jeho životem už nemá chuť žít jako předtím. Nezná úsměv, smích či co je to radost. Jeho obličej zdobí jen pouhý kamenný výraz bez jakýchkoliv z...
