Just...don't break my heart!

2.kapitola

Jmenuji se Amie, je to podobné jménu Amy, proto se to vlastně stejně vyslovuje. Mí rodiče mají zřejmě rádi tyhle zvláštně jiné jména, Amie z fancouzštiny znamená Milovaná.

Vždycky mě štvalo, že brácha je ten, co může sníst všechno bez toho, aby si hlídal kalorie a nepřibere ani deko! Ale já? Musím si hlídat váhu a poctivě cvičím, abych nenabrala. Vždycky jsem měla problém s váhou a stále s tím bojuji.

Občas si říkám, jestli jsme sourozenci, Niall má modré oči a já zelené. Za to mám tmavé kudrnaté vlasy a on jeho blond hřívu. Ale miluji ho, i když jsou chvíle, kdy se hašteříme kvůli blbinám. Ale to sourozenci dělají.

Věděla jsem, že brácha zůstane s Harrym doma, takže jsem se trochu upravila a odebrala se za svou kamarádkou Elou. Ta mě přivítala s otevřenou náručí a já se jí mohla postěžovat, jak moc trpím. Ela jen zamrkala očima a usmála se. „Harry Styles bydlí u vás? Ve tvém pokoji? Och, nemohla bych se k vám nastěhovat?“ V očích ji zajiskřilo.

„Ty snad patříš k těm pipinám, co jsou z něj hotové?“ Zabručela jsem a složila si ruce v bok. „K pipinám?“ rozesmála se. „Jsem normální holka a když vidím sexy kluka, ozvu se.“ Vysvětlila mi taktně a poplácala mě po ramenou. „Ale on je pako.“ Namítla jsem. „Proč?“ „Můj brácha je jeho kámoš, Niallovi říká všechno! A mě Niall říká...hodně věcí. Prostě je to děvkař.“ Pokrčila jsem rameny. „Tvůj brácha je taky hezkéj.“ Usmála se. „Je zadaný, nech si o něm zdát.“ Vyplázla jsem na ni jazyk. „Jak se jmenuje ta šťastná?“ zeptala se. „Lucy.“ Odpověděla jsem.

„Bože, jsou spolu asi už rok. Bráchovi to hodně prospívá, ale nic to nezměnilo na jeho apetitu.“ Ela se rozesmála.

„Dobře, takže Harry spí ve tvém pokoji. Ve tvé posteli?“ „Blázníš?! To bych se raději zabila!“ „Proč tak zhurta? Můžeme se vyměnit, hm?“ Zazubila se. „To není špatný nápad.“ Usmála jsem se. „Vždycky jsem měla tvoje rodiče ráda, jsou bezva.“ „To i ti tvoji.“ Kývla Ela.

„Och, a být v přítomnosti dvou krasavců, už se z toho chvěji.“ Zasněně se usmála.

„Mám úžasný nápad!“ Vpadla jsem do domu a uviděla rodiče na gauči. Přiběhla jsem k nim a objala mámu zezadu kolem hrudi dlaněmi. „Jaký, broučku?“ „Když tu teď bydlí Harry, mohla by i Ela, co? Že by jsme se prohodili. Jejím rodičům to nevadí.“ Usmála jsem se nadějně.

„Co to plácáš?“ uslyšela jsem za sebou hlas Nialla, ignorovala jsem ho. „No, já nevím, zlatíčko. Harry potřeboval nutnou pomoc, Ela má kde bydlet.“ „Ale byla by to sranda, aspoň si ode mě odpočinete.“ Pobídla jsem je. Najednou mě něco štíplo do zadku, vyskočila jsem a uviděla culícího se Harryho. Přihmouřila jsem oči a doufala, že ho mé blesky zabijí. „Co děláš?!“ Žduchla jsem do něj a třela si zadek.

„Vybízela ses.“ Mrknul na mě. „Tak, co mami?“ „Promiň, ale zamítám.“ „Ale mamíííí.“ Zabručela jsem. „Ela v jednom pokoji s Harrym? Není to bezpečné.“

„A já s Harrym snad jo?!“ vyhrknula jsem. „Harry je pro tebe jako bratr, věříme mu.“

„To děláte špatně.“ Ušklíbla jsem se na něj. Pobaveně se na mě podíval. „Aby ses jednou ráno neprobudil bez vlasů.“ Zamumlala jsem, když jsem kolem něj prošla. Na to se rozesmál a já poraženě odcházela.

Po půl hodině se z mého pokoje stal náš...otevřeli se dveře a uviděla jsem tátu, jak nese postel a na druhé straně Harryho. Naklonila jsem oči a olízla si rty, měl na sobě to blbé černé tílko a svaly se mu pod náporem tíhy napínali.