Just...don't break my heart!

4.kapitola

„Čeká na tebe brácha.“ Zamumlala jsem a odstoupila od něj. „Odpověz mi, Amie.“ „A co když ti neodpovím?!“ ušklíbla jsem se. „Sakra, Horanová! Musíš být tak tvrdohlavá! Co mám udělat, abys mi věřila? Proč nemůžeš uvěřit, že na tobě vidím více než na těch šuknách?“ Zakřičel a já zalapala po dechu.

„Bože, Stylesi. Uklidni se nebo ti rupne cévka v hlavě!“ „Co to meleš?!“ Chytil mě znovu za paže a přitáhnul k sobě. „Mám takovou chuť ti naplácat a vyšukat ti ty hovadiny z hlavy.“ „Škoda, že nemůžeš, co?“ Vyprskla jsem. „A jak rád bych to udělal.“ Z jeho úst vyšel vzdech. „Kdybys byla moje, naučil bych tě slušnému chování.“ Silně mě plácnul za zadek a pustil mě.

„Au!“ Zaječela jsem. „Ale já tvoje nejsem, Stylesi. A máš to!“ „Tak mi řekni pravdu! Proč je tak těžké, abys mi věřila? Vždycky si pro mě byla více než ony. Cenil jsem si tě.“ Přiblížil se ke mě.

„Prostě...bojím se.“ Rozhodila jsem dlaněmi. „Co když mě pak zklameš? Co když budu litovat, že jsem ti uvěřila a ty semnou uděláš to samé, jako s nimi? Už jsem své srdce několikrát otevřela a vždycky mi ho vrátili zlomené na kusy.“ Poslední větu jsem takřka zašeptala a ucítila, jak mě štípou oči. Harry zamrkal očima a během pár sekund se na mě natisknul.

Pohřbil mě v jeho voňavé náruči. Konejšivě mě hladil po zádech a já zmateně přijala jeho útěchu.

Kdo by řekl, že mě jednou bude Harry Styles utěšovat? Já určitě ne.

Pak jsem uslyšela třísknutí dveří. „Ale no ták! Vy se objímáte?“ Vyjeknul šokovaně Niall. „Harry čekám na tebe 10 minut a ty se místo práce mačkáš s mou ségrou? Nejsi nemocný?“ zeptal se a já se tiše rozesmála.

„Za minutu jsem tam, běž Nialle.“ Pobídnul ho drsným hlasem Harry. Niall něco zabrblal a zmizel z místnosti.

Ucítila jsem, jak mě políbil do vlasů.

„Dobrý?“ Zvednul mou hlavu a díval se na mě z výšky. Tvářil se tak starostlivě až mi z toho bylo k pláči, znovu. Nemohla jsem uvěřit, že něco takového řeknu, ale byl tak nádherný. Jeho zelené oči se leskli a poskytovali tolik útěchy. Palci hladil mou čelist.

„Jo, dobrý.“ Zamumlala jsem. „Musím jít, uvidíme se později.“ Dostala jsem polibek na čelo a sledovala, jak odchází.

Jak jsem ho mohla po tomhle nenávidět?

„Jo a tohle...“ Zastavil se a otočil se ke mě. „Půjdeš s Liamem ven nebo ne? Chci to vědět.“ Netrpělivě na mě hleděl.

Hm, netušila jsem, co mu odpovědět.

I přes tuhle chvilku, měla jsem zájem vyjít si s Liamem. Ale tušila jsem, že když mu to řeknu, bude mě přemlouvat.

Vážně, Stylesi. Co s tebou je? Nebo co je semnou? „Asi ne.“ Pokrčila jsem nejistě rameny.

„Asi?“ „Hele, je to stále má věc, jestli s ním někde půjdu, Harry.“ Upozornila jsem ho.

„Jo, promiň.“ Otočil se a beze slov odešel z kuchyně.

Netušila jsem, co si mám o něm myslet. Harry Styles byl vážně záhada.

Dojedla jsem svou snídani a našla Liama na zahradě s mámou. „Kde máte Nialla?“ zeptala jsem se a kývla na mámu. „Odvezl Harryho do práce, pak se vrátí.“ Odpověděla mamka. „Ahoj Liame.“ Usmála jsem se na něj. „Ahoj.“ Zvednul hlavu a usmál se. Oči se mi zatřepotali, když jsem zjistila, že měl jen šortky a žádná tričko na sobě. „Copak tu děláte?“ „Pomáhám tvé mámě sadit růže.