Shadows(HPDP) - pozastavené

Část 5. - Je libo trocha ohnivé whisky?

Když jsem šla v pátek v doprovodu Rachel a Lily na snídani, přemýšlela jsem o tom, že máme vlastně většinu hodin dohromady se Zmijozelem. Ptala jsem se Lily, proč to tak je a ona jen pokrčila rameny, že neví. Mrzimor je zase hodně s Havraspárem, prostě to tak bylo vždycky.

„Dneska máme k snídani různý dortíky a tak, všechno sladký. Máme to tak každej první pátek v měsíci,“ prohlásil James, když se kolem nás prohnal ke stolu. Hned si na talíř naházel různorodou směs sladkého jídla a pustil se do toho. Potom, jakoby si na něco vzpomněl se na nás podíval. „Ahoj Lily.“

Lily se na tváři usadil pobavený úsměv a dokonce se i bez řečí posadila vedle něj. S Rachel jsme si vyměnily velmi významné pohledy a také jsme si zabraly místa u stolu. Naproti sobě.

Jak už tomu tak většinou bývá, vedle mě se usadil Sirius a po jeho pravici Remus. O něčem si zaujatě povídali, oba mě jen pozdravili.

Spokojená s dnešním ránem jsem si nabrala nějaké jídlo a pustila jsem se do toho. Zrovna dneska mi ta sladká snídaně přišla k chuti, ale byla jsem ráda, že je to takhle jen jednou do měsíce. Kdyby měla být pouze sladká snídaně každý den, asi bych brzy vypadala jako nafouklá bowlingová koule.

Charles přišel až o něco později, prý se mu nějak nechtělo vstávat. Posadil se vedle Rachel. Ta celá zářila, protože tu dokonce objevila i svoje oblíbené muffiny.

„Měly bysme napsat nějaký dopis Walterovi, slíbily jsme, že mu dáme vědět, jak se nám tu vede,“ řekla jsem a podívala jsem se na sestru. Ta dokousala sousto, které měla právě v puse, a zašklebila se. „Mě se nic psát nechce, napiš to i za mě. Mám se dobře,“ řekla.

„No dobrá, dám to dohromady někdy v sobotu nebo v neděli, potom si to alespoň přečteš,“ souhlasila jsem. Vím, že na psaní dopisů jí moc neužije a mě to nevadí, takže je to taková nenásilná střední cesta.

Vypadalo to, že Sirius a Remus už své téma doprobrali, protože mi 'něčí' ruka přistála za krkem. Protočila jsem oči v sloup, v poslední době jsem to dělala často. „Co je to tentokrát? Líbí se ti moje kalhoty? Můj účes? Nebo mě chceš jen tak provokovat?“ zeptala jsem se.

„Chci tě pozvat na máslovej ležák do hospody U tří košťat. Ale když už se ptáš, tak jo, vypadáš dobře,“ zasmál se Sirius a neodpustil si provokativní mrknutí.

„Vždycky mi dáváš ruku kolem ramen, to si nemůžeš najít něco jinýho?“ zeptala jsem se a ruku jsem mu sundala. Usmál se jako andílek a položil mi ruku na stehno. „Třeba tohle?“

„Ach Siriusi, co já s tebou budu dělat, jestli s tímhle nepřestaneš, to fakt nevím,“ povzdychla jsem si a dojedla jsem svojí snídani.

„No já bych o něčem věděl, ale ne-“

„Mlč. Mlč, jestli to nechceš pokazit.“

První dvě hodiny jsme měli Bylinkářství se Zmijozelem. Neměla bych s tím žádný problém, kdyby tam nebyl Lucius Malfoy a neupíral na mě své chladné oči. Když jsem vešla vedle Lily a Remuse do skleníku, nahnul se k hezké černovlásce, která stála vedle něj a něco jí řekl. Ona se na mě chvilku dívala a potom se jí na tváři objevil mírně šílený úsměv. Připomínalo mi to výraz Rachel, když jednou zjistila, že doma nemáme nic sladkého a nákup potravin byl v plánu až za pár dní.

Blízko nich stál i Severus Snape, ale zdálo se, že ten mě, i to co říkají naprosto ignoruje. Bohužel já jsem nedokázala ignorovat jeho. Musela jsem stále přemýšlet, proč mě vlastně nejspíš nenávidí a o čem asi přemýšlí. Rozhodla jsem se, že si s ním zase sednu na lektvary a pokusím se s ním promluvit.