Warriors cats: Krvavé prokletí

Prolog

Na kopcích vládla zima. Sněhové závěje pokrývali větrem ztvrdlou zem. Ledový vítr se proháněl krajinou a unášel padající vločky předaleko pryč. Pohrával si s nimi jako si šelma hraje s kořistí. Sněhová vánice odehnala vše živé do teplých doupat a zabraňovala každodennímu běhu života.

Ovšem, ani v tomto počasí nebylo vše klidné. Někteří neměli to štěstí a nemohli v poklidu dřímat. Protože klanový život je neustálý boj a žádný válečník se nepodvolí bez boje.

***

Sněhově bílá kočka opatrně vykoukla z doupěte pod keři. Její černé pruhy napomáhaly k maskování mezi opadanými větvemi. Ledově modré oči pozorovaly nastalý chaos v táboře. Slyšela hluk a věděla, že se děje něco špatného. Jakmile spatřila bojující kočky, její nejhorší obavy se naplnily. Tábor Sněžného klanu byl napaden.

Její svaly se pod hustou srstí napnuly, střídavě vytahovala a zatahovala drápy. Zarývala je do studené hlíny a ostražitě se rozhlížela. Věděla, že je něco špatně. Nikoho z útočníků nepoznávala. Všichni se rvali s brutální krutostí a až šíleným leskem v očích. Tihle nepřišli, aby si zabrali část území. Přišli zabíjet.

Tohle nejsou klanové kočky, uvědomila si kočka a oči se jí rozevřely poznáním a hrůzou.

Kolem jejího úkrytu se prohnal strakatý kocour, zelenýma očima se zavrtával do bojujících. Poznala v něm Swiftfoota a vypustila zadržovaný dech. Více se přitiskla k zemi, aby neupoutávala pozornost.

,,Chraňte školku a starší!" zahřměl nad bojištěm hlas její velitelky. Když se lépe podívala, spatřila ji poblíž doupěte léčitelky. Bránila se před útočníky se vší hrdostí a silou, kterou měla.

Kočka ale viděla, že jsou v nevýhodě. Útočníci měli přesilu. Obávala se, že z nich zbyde po dnešku pouze žrádlo pro vrány. Zatnula zuby a nenávistně přimhouřila oči. Nikdy by nečekala, že takto Sněžný klan dopadne. Že všichni čestní válečníci zemřou při boji s tuláky!

Dřív, než si to rozmyslela, vylezla z pod keře a postavila se po bok Swiftfootovi. Kocour byl válečníkem teprve pár dní, ale patřil k nejlepším, které měli. V boji byl rychlý a nic ho nezastavilo. Obratnějšího válečníka neznala.

,,Co tady děláš? Schovej se," přikázal, jakmile ji spatřil. Kočka se do něj zabodla vzpurným pohledem.

,,Chci pomoct!"

,,Ale co tvá koťata? Chceš, aby umrzla?" namítl kocour a pohledem ji tlačil zpět do školky. Než však stihl říct další větu, k zemi ho strhl zrzavošedý kocour a snažil se mu dostat na břicho. Kočka neváhala a zaryla opovážlivci drápy do zad, načež ho ze svého přítele strhla. Swiftfoot se bleskurychle vzchopil a kývnutím poděkoval. To už se na ně ale hnal další nepřítel.

Společně bránili školku před neustálými útoky, ale nepřátel bylo moc a zatlačovali je dozadu. Skrz bojiště se k nim přiřítil bílý kocour s bojovně vztyčeným černým ocasem. Vrhl se na útočníky a dravě na ně dorážel. Kočka toho protivného válečníka nikdy neviděla raději.

Koutkem oka zaregistrovala písečný kožich, plížící se okolo. Nebojácně se postavila do cesty světlému mourovatému kocourovi a zadívala se do jeho hnědých krutých očí. Kocour byl zjizvený a měl utržený levý horní pysk. Díky tomuto zranění byly vidět jeho zuby, již potřísněné krví. Podle toho v něm také poznala bývalého válečníka Slunečního klanu. Sandskull byl vyhnán, kvůli jeho vražedné povaze a nutkání ubližovat koťatům. Nejspíš i teď vycítil, kde je jeho nevinná kořist. Jenže to by se nejdříve musel dostat přes odhodlanou matku.