Warriors cats: Krvavé prokletí

Kapitola 3.

Slunce zrovna vycházelo za obzorem a v stále se probouzejícím táboře panoval klid. Sníh již dávno teplem roztál. Přesto bylo pořád chladno a trávu zdobila zamrzlá rosa.

Tmavě šedý kocour otevřel oči, aby se podíval na malé spící kotě, přitulené k němu, které sebou sem tam škublo.

Obyčejně by si myslel, že ve spaní honí zajíce, či jiná koťata, ale znepokojený a vyděšený pohled mu napovídal opak.

Sehl k světle nažloutlému tělíčku hlavu a trochu ustoupil ocasem, aby ho mohl olýznout, tak jak by to matka udělala. Kotě při jeho dotyku ztuhlo a pak se uvolnilo.

Kocour se mírně usmál a rozhlédl po svém okolí. Do zad ho hřálo teplo dalšího těla. Patřilo šedé zjizvené matce, která ztuhle ležela, jakoby každým okamžikem očekávající další útok. V jejím neprostupném kožichu byla zachumlaná její koťata.

Carameleye si musela jít pro něco na kašel, nebo se jenom projít.

Při pomyšlení na ostatní koťata se Thunderstar znovu ohlédl na to své. Malá Graykit mu dělala starosti. Úplně se změnila, místo hraní s ostatními raději ležela v rohu a utrápeně je sledovala. Thunderstar bylo jasné, že nepřítomnost sestry a matky ji na chvíli ovlivní, ale po úplňku nicnedělání se začal obávat, zda ji ještě někdy uvidí se smát. Ta představa, že se tak nestane ho ubíjela.

Oba léčitelé a jeho zástupce ho ujišťovali, že jí to přejde, ale upřímná a chápající slova jeho dobré přítelkyně Grayhawk ho uváděla do paniky.

,,Je to kotě a přišlo o matku a sestru. Každý se v tuto chvíli zavře do sebe a obzvlášť koťata jako ona, tak můžou zůstat dlouho. Někdy si to neuvědomí, někdy je to ovlivní na celý život. Může to být hodně zlé, někdy nepatrné.
Tvá dcera je hodně všímavá a svou matku a sestru měla ráda nadevše, ale jestli je aspoň zpoloviny jako ty, nebo ona, dostane se z toho."

Dost se své matce podobala vzhledem, ale jestli i povahou, tím si nebyl jist. Věděl, že to bylo absurdní, ale krátce po tom incidentu zakázal ve svém klanu jakoukoliv zmínku o jeho družce a jejich mrtvé dceři.

,,Nemůžeš spát Thunderstare?" ozval se nakřáplý a přesto příjemný hlas.

Kocour stočil pohled za sebe na Grayhawk, provrtávající ho jejíma hnědýma očima.

,,Ani ne. Graykit sebou pořád kope," usmál se jemně. Starší matka se zamračila.

,,Nedivím se jí. Sice uběhl celý úplněk, ale to, že jsou obě pryč, je pro ní pořád šok. Přesto se mi nelíbí, co jsem slyšela od svých koťat."

Na to Thunderstar nastražil uši. Grayhawk nemusela být pobízená, aby pokračovala.

,,Chtěli si s ní hrát, ale ona je odmítla. Říkala že jim závidí matku a sourozence. Nejsem si jistá, ale je tu možnost, že se je snaží vytěsnit," podívala se smutně.
Thunderstar sklopil starostlivý pohled na Graykit.

,,Co tím myslíš?" zeptal se opatrně, i když moc dobře věděl, co to má znamenat.

,,Snaží se na oba zapomenout... Možná se tak už stalo. Každý reaguje na ztrátu jiným způsobem... Ona to chce vyřešit tak, že pro ní přestanou existovat."

Poprvé za jejich rozhovor Grayhawk zvedla svou hlavu a podívala se přez srst svého velitele a přítele na spící kotě.

Asi je více po Thunderstarovi, než si myslela. Zdálo se, že oba na ně chtějí zapomenout, ovšem jen jí se to asi podaří. Grayhawk znala šedého kocoura od té doby, co byl kotě. Věděla, jak reaguje na ztrátu svých bližních a trápilo ji to.