Warriors cats: Krvavé prokletí

Kapitola 2.

,,C-c-cože?" zrzavé kotě nevěřícně zíralo do fialového a modrého oka své sestry. ,,T-ty si ze mě u-utahuješ, z-že?" vypustila ze sebe. Nemohla tomu uvěřit. Jak? Proč?

Bíločerná kočička zavrtěla hlavou, a tak dala Firekit najevo, že si srandu nedělala. Zrzavá kočička zatla zuby až se jí naježila umytá srst. Se zlostí se podívala na Silentkit. Vztek jí vzplanul v srdci jako oheň. Zorničky se zůžily do úzkých linek. Její sestra ucukla pod tím pohledem a přikrčila se. Zlost nebyla mířena na ní, ale přesto jí v tuto chvíli sestra připadala strašidelná.

,,T-to nemůžou myslet vážně!" vyšlo z Firekit s hlubokým zavrčením. Jakoby patřícím rozhněvanému válečníkovi uprostřed boje.

,,Co tím myslí!? Ty můžeš být válečník! Copak neví, jak potichá jseš?! Jak rychlá?! Proč bys nemohla být jedním? Protože jsi malá? Nebo snad právě proto, že jsi ztichlá?"

Silentkit zavrtěla hlavou. Tak to nebylo. Mistick měla pravdu. Potřebují léčitele a jestli ona tím má být, tak klidně. Bude to pro dobro klanu. Sice chtěla být válečnicí se sestrou. Spolu chodit trénovat, na hlídky, probírat různé taktiky, ale být léčitelkou nemůže být nic špatného. Je to pocta.

,,A ty se s tím jen tak smíříš! Proč jim nic neřekneš?! Nejsi němá! Mluvíš! Já to vím! Copak se s tím jen tak spokojíš?" zabodla do ní své oči. Silent se ještě víc přikrčila, až se břichem otírala o zem a přivřela oči. Neunesla by se dívat do těch očí, když část jejího vzteku mířila i na ni.

,,Jsi má sestra! Máme být spolu, nerozlučné. J-jak můžu jít v klidu spát, kdyz t-ty budeš nekde n-na d-druhém kon-nči tábora? K-když se nebudeš umne-umět brániť..." Silent se překvapeně podívala vzhůru. Firekit pořád zatínala zuby a mračila se, ale tvořící se slzy prozradily její pocity.

Firekit cítila beznaděj. Asi přeháněla, určitě, ale měla důvod. To jí chtějí takhle odtrhnout od její sestry? V hlavě se jí ozval hlas: "Měli byste na sebe dávat pozor a stát při sobě. Jste přeci sestry."

Ten příjemný a hřejivý hlas kocoura z jejího snu. Má pravdu. Měli by stát při sobě. To, co řekl, chtěla se tím řídit. Chtěla mít možnost pozorovat svou sestru, být co nejvíce s ní. Když už někam odejdou, mít jistotu, že je s někým kdo ji ochrání, kdo ji naučí se sama ubránit. Ne nějaká léčitelka... Ty se musí spoléhat na ostatní. Sice umí léčit a mluvit s hvězdným klanem, ale k čemu jim to je, když jsou sami a napadne je jiná kočka, ještě hůř liška či jezevec. Co pak s těmi svými bylinami zmůžou?

Přesto se jí trochu líbil ten obrázek její sestry, jež se obrací na pomoc k ní a je na ní závislá... Ale pak si jen místo sebe přimyslela jiného válečníka, třeba Tercelkita a po zádech jí přejel mráz. Ne. Nejhezčí byl ten obraz jich dvou, synchronizovaně bojující proti ostatním kočkám. Bok k boku přitisknuté, obě schopné samostatného boje, přesto bojující spolu.

Zrzavé kotě se usmálo. Ano. Tak to má být. A ona je o tom přesvědčí. Že je její sestra schopná stát se bojovnicí. S odhodlaným pohledem si stoupla.

Podívala se na svou nejistou a trochu vyděšenou sestru.

,,N-neboj se! Já ji-jim ukáz-žu, ne, já je prešved-přesvědším. P-postarám se o t-to! To ti slibuju!" odhodlaně ujistila svou sestru a vydala se s hrdě vztyčeným ocasem k východu z doupěte.

Když vykročila ze školky, tak se zarazila. Za kým by měla jít? Bigmettle je jejich matka, ale Firekit měla pocit, že by hnědá matka nedokázala ovlivnit názor velitelky. A podle toho, co od Silent slyšela, to prvně navrhla Mistick. Ano, u ní musí začít, přesvědčit ji o tom, že Silent by měla být válečnicí.