Warriors cats: Krvavé prokletí

Kapitola 1.

Nebe se pomalu začalo zbarvovat dorůžova, jak slunce vycházelo z úpatí hor. Bylo to milé uvítání po dlouhé a studené noci.

V tu samou chvíli se v jeskyni na okraji tábora pomalu probíral mohutný tmavě šedivý kocour. Obezřetně otevřel své modré oči a rozhlédl se. Byla mu velká zima i přes jeho hustý kožich. Byl zvyklý se probírat v teple, obtočený okolo své družky, která teď ovšem chyběla. Byla i s jejich dvěma mladýma dcerkama ve školce, stejně jako ostatní matky a koťata.

Chyběla mu. Sice byla jen pár skoků od něho, ale on na ní neměl moc času. Než se stala matkou, práci si vždy rozdělili a tak pak na sebe měli čas. Teď byl ovšem sám na tu všechnu práci velitele. Aspoň mu pomáhal jejich zástupce.

Rychle vyskočil na všechny čtyři, bylo rozhodnuto, půjde se na ně podívat. Ani nevyšel z jeskyně a už ho ovanul studený vítr. Celý se rozklepal. Bezlistí nesnášel. Vždy v něm bylo nejvíce nemocných koček. Pokaždé se v tomto čase snažil být co nejméně venku, kde na něj nefoukal a nevrážel do něj chladný a nemilostný vichr. Dost se mu to příčilo. Většinu práce v těchto chvílích, proto musela převzít Jistá hvězda a Burnneck. Připadal si v těch chvílích tak zbytečně, ale i učedníci z jeho klanu věděli, že byl k nemocem velmi náchylný. Byl silný v boji, jeden z nejlepších, ale jeho zdravý se vždy dokázalo tak snadno zničit.

Přesto, ikdyž věděl že mu léčitelé i jeho družka urvou uši i s ocasem, se rozhodl se na ně podívat. V té nudné jeskyni už trávil dost času a jeden výlet nemůže být tak ničivý, ne? Když odhodlaně vystoupil z jeskyně, ještě zesílilo jeho přesvědšení o bezpečnosti. Sníh se sice po táboře válel, ale tak tenký, že ani myš by neměla problém projít.

Už chtěl s úsměvem vyrazit ke školce a podívat se na své drahé, když v tom uslyšel vedle sebe kroky.

,,Neměl bys chodit ven, Thunderstare." Thunderstar se na chvíli zarazil a pak se v klidu podíval na svého zástupce.

Hnědý kocour s písečnou špičkou ocasu, uší a zadní tlapkou se na něj díval s klidem a přátelstvím v jeho světle modrých očích.

,,A to proč?" zeptal se. ,,Jsem velitelem, kromě Jisté mi nikdo nemá co rozkazovat. Navíc jsem v té temné jeskyni, které se říká můj pelech už několik dnů. Ani ne za dva tři dny bude shromáždění a já potřebuju vědět co se v mém klanu děje. Navíc by sis měl odpočinout. Musíš být už unavený," podíval se Thunderstar přísně na Burnnecka, kterému se v očích vyskytla trocha překvapení.

Na to znovu zafoukal chladný vítr, až se Thunderstar celý opět otřásl zimou. S Burnnekem to ani nehlo. I přes jeho odhalenou kůži na krku a zádech se k němu pocit zimy dostal jen lehce, narozdíl od jeho velitele, který se stále třásl. Přesto se jen tak nedal.

,,Pro dnešek si svůj klan povedu já. Tak bě-," Thunderstar nestačil ani doříct krátké slovo a rozkašlal se.

,,Thunderstare!" zhrozil se Burnneck a popošel k němu. ,,Rychle zajdi do své jeskyně a já přivedu Scarecrowa!" nařídil okamžitě.

Thunderstar si ještě odkašlal a usmál se. Začal ho pálit krk, byl suchý, jakoby nepil už několik úplňků. Ale teď to nechtěl řešit. Už se rozhodl, že nechá svého přítele dnes odpočinout a navštívit svoji družku s dcerkami a on byl odhodlaný tyto úkoly splnit.

,,Vše je v pořádku," rozezněl se Thunderstar s nově chraplavým hlasem ,,Prostě mi něco vlétlo do tlamy. Jdi spát a ber to jako příkaz!" dokončil přísně.

,,Dobře," řekl Burnneck a podíval se velmi nedůvěřivě na svého velitele. ,,Ale necháš se od léčitelů zkontrolovat. Víš jak si náchylný k nemocím," zahleděl se ještě naposledy na Thunderstar a obrátil se k odchodu.