Teď jsem poslední měsíc měla na vybranou jestli chodit dál na terapie aby jsem pomohla svému psychickému zdraví, tou terapií myslím skupinu. Jsou tam holky i kluci, nikdo se nesměje za problémy, protože každý tam má své. Ostatní by se rozhodli že tam chodit nebudou, ale já se rozhodla pro opak. Jelikož jsem si uvědomila že tam nechodím jenom k vůli sobě ale že tím pomáhám lidem i okolo sebe. Kamarádi si myslí že už jsem psychicky úplně v pořádku, ale chodí tam jedna holka pro kterou je těžké s někým mluvit. Vybrala si že se bude bavit se mnou a k vůli ní tam chci i nadále chodit :) nechci to utnout jenom že to já nepotřebuju, ale beru na vědomí že tu musím být i pro jiné lidi aby se cejtili tak dobře jako já, jsem se sebou spokojená... S mým chováním, vyjadřováním nebo až tím jak vypadám. Je klišé říkat že každý je krásný, ale je to tak. I já v sobě našla krásu, když jsem si začala věřit mnohem více lidí se se mnou začalo bavit :) dokonce slýchávam komplimenty ať na moji postavu či na to jak vypadám celkově, vždy mě to hřeje u srdíčka. Vždy se ale najde chvilka kdy si řeknu že ty lidi nemají pravdu... Ale na druhou stranu proč by jsi to vymýšleli ? Proč by mi vlastně zbytečně zvyšovali ego ? :) Vím, zní to egoisticky, ale takhle to beru já :) tohle je moje forma selflove :)
