Ahoj jsem tu po delší době, stejně jsem nikomu nechyběla :D... No tak teď na to k vůli čemu tu jsem.
Hodně lidí se mi doteď směje za to, že jsem se dřív řezala. Pak zjistí k vůli čemu a hned je smích přejde. Každej kdo v mém životě něco znamenal, měl já tom svůj podíl. Největší však spolužáci, kteří často ani nevědí že jsem něco takovýho dělala. Řekla jsem to jenom pár lidem že třídy, kteří se mi omluvili za to že mě ponižovali.
I teď mám těžký život za který se mi nikdo nesměje. Jizvy už téměř nejsou vidět. Ale pořád jsou. Jak fyzicky tak i na duši... pokud se vám někdo směje za minulost. Nejlepší cesta je ignorance nebo když umíte odhadnout že to ten člověk pochopí. Zkuste mu to vysvětlit. V této době slyším už jenom anonymní urážky. Přes stránku tellonym... ubližuje mi to ? Vůbec. Až na lidi který znám a oni mě jsem téměř bez citu. Nebo pokud nejsou situace kdy chci někomu pomoci, vždy se snažím být milá.
Nikdo by se neměl nikomu smát. Každý jsme nějaký, a nikdo nejsme dokonalý.
