Ahoj! No, jak bych začala po tolika letech? Začneme hezky od začátku. Když jsem psala tuhle "knihu", tak jsem pořád na tom byla mizerně. Mluvíme o době, kdy mi bylo 13. Ve 12ti jsem se začala sebepoškozovat a to dost. Myslela jsem si, že už nikdy nebudu šťastná ten pocit, kdy se citite úplně vyčerpaně ze všeho. Sebepoškozovala jsem se do mých 13ti let, potom začala nejhorší faze... musela jsem přestat. Věděli o tom kamarádi, rodina. Táta mě vzal k psychologovi, kde se snažili mi pomoct, ale marně. Já nechtěla přestat, jelikož ve mně přežíval pocit jakobych si to zasloužila. Hledala jsem způsoby, jak si ublížit ať už psychicky nebo fyzicky. Docházela jsem na terapii každý týden, ale nic. Žila jsem život jen proto, že jsem prostě musela. Měla jsem přítele který tyhle stavy zhoršil. Když jsem dostala odvahu na to, žít zase sama, tak do mého života vždycky přišel člověk co mi v tom bránil a já se stále snažila všechny od sebe odehnat. Přestala jsem chodit k psychologovi a žít poměrně normální život, kdy si už všichni mysleli, že jsem v pořádku, jak asi těšíte... nebyla jsem. Poznala jsem zase kluka, který se zdál, že by mohl snad konečně pomoct utéct z tohohle vĕzení. Bohužel to bylo právě naopak, řešila jsem jeho problémy a na svoje začala kašlat a neuvědomovala jsem si, jak moc mi to ubližuje. Proto nikdy nepomáhejte pokud sami potřebujete pomocnou ruku. Po rozchodu jsem byla zase bez života a neměla téměř nikoho. Nikomu jsem už nevěřila. Skončila jsem sama jen se svýma myšlenkami, které mě užíraly každou noc. Dostala jsem se z nejhorší fáze a snažila se opravdu žít. Teda, myslela jsem si, že jsem v pořádku presvedčovala jsem samu sebe, že opravdu jsem. Potom přišel člověk, který mi po 3 letech dokazal udělat upřímnej úsměv na rtech a ukázal mi realitu ve které jsem viděla, že se dá žít lépe a šťastně. Prokecala jsem s ním několik nocí a začala k němu něco cítit. Jen díky němu, dokážu říct, že jsem teď v tenhle moment právě 100 dní šťastná.
--------‐---------------------------------------------------------------------------
Tímto jsem vám hlavně všem chtěla ukázat, že po každé bouří přijde slunce a někdy i s duhou. Proto vás prosím, nikdy nic nevzdávejte i malé zrnko naděje někdy znamená nejkrásnější happyend. Hlavně si važte všeho co máte, zítra tomu už tak být nemusí.
Všem, co si právě prožíváte podobný, nebo horší příběh jako já přeju hodně štěstí a posílám hodně lásky, podpory a veliký obejmutí<3!!!
Rozhodně tu není vše, ale mám svoje soukromí, určitě se ptejte na cokoliv chcete, ráda pomůžu a na prosbu udělám i další kapitoly<3
A omlouvám se za můj ksichtik!:D
