Růže na zem upadla,
Když už naděje zmizela
A já uvnitř uvadla,
Kéž bych to neslyšela.
Srdce moje mrtvé bylo
A po lásce se slehla zem,
Toho citu už nezbylo,
Shořelo mi na popel.
A než slunce lunu mine,
Než život z těla vymizí,
O lásce my stále sníme
Krutost její však nemizí.
ČTEŠ
Básničky jedné holčiny
PoetryBásničky, většinou psané kolem jedné ráno, bez kontextu, hlavy, nebo paty ☺️
