Básničky jedné holčiny

Slunce zatmnění

Veselá byla ona
Úsměv měla oslnivý,
Šla za ní záře clona ,
Jako prstenec ohnivý.

On byl chladný,
Každého se stranil
Srdce však měl zlatý,
Ale důvěru v něj ztratil.

Láska jako z pohádky,
Zdá se že?
Jednoduchý ale není cíl zápletky,
Bouře se přes ně přežene.

Ona realitu potkala,
On byl znovu zlomen,
A když ona plakala,
Již osud byl zvolen

Každý šel tou cestou svojí
Na druhou stranu světa,
A pak se zas sešli pod sekvojí,
Jenom za dvě léta.

Když naposled setkali se,
Jako smutku znamení
Tak ji objal do svých ramen
Jako slunce zatmnění.
————————————————————
- A.