Stojím před zrcadlem a češu si svoje tmavě hnědé vlasy. Pamatuju si jak mě sem přivezli a já měla karamelove vlasy které počas pobytu ztmavli. Jen jsem se uchechtla a udělala jsem si messy bun a dále se prohlížela v zrcadle. Koukala jsem se do odrazu mých očí. Mám je hnědo-zeleno-modré, neznám nikoho kdo by měl takovouhle barvu očí a tak jsem rada ze jsem odlišná od ostatních.
Odtrhla jsme svoje oči od mého odrazu mých očí a lehce jsem se otočila do zadu. Hned jsem uviděla menší vyholený trojúhelník ze zádní části svých vlasů ve kterém byla znázorněna menší růže.
Poupravila jsem si svůj messy bun a z odrazu na mě vykouklo potetované zápěstí. Měla jsem na něm čínský napsaný text jedné básně. Hlavní účel byl abych zakryla své jizvy po tom, než moc milém, incidentu.
Neposlušný pramen svých vlasů jsem si dala za uchu a odešla z koupelny. Odkryla jsem deku a zachumlala jsem se do ní.
V hlavě mi furt běhaly vzpomínky z dnešního rozhovoru s mojí opatrovnicí. Dnes mi totiž oznámila, že moje léčba je u konce a můj pobyt vlastně taky. Ještě jsem se ji ptala jestli by můj pobyt nešel o kousek prodloužit ale hned to zamítla, prý na tom trvala i moje matka.
Nemůžu si vůbec představit jak to bude probíhat, pochybuju ze se moje matka změnila na tož aby mě chtěla zpátky domů. Možná už nemá finance čím by mi zaplatila pobyt a tak mě posílá domu, protože v tom nic jiného nevidím. Silné pochybuju o tom ze by se najednou chtěla starat ale tak nakonec ji zítra uvidím a dozvím se.
Půjdu na stejnou školu? Jsou tam furt ti samí lidé? Jaký je můj bratr? Co bude se mnou?
Najednou mou hlavu naplnilo nekonečno otázek ohledně zitrejska a hodně mě to trápilo. Zkusím usnout řekla jsem si ale nejsem unavená takže to ani nemá cenu zkoušet. Mobil mám vybitý, knihu nemám, svůj skic mám plný maluvek.
Odkryla jsem deku a přehodila jsem přes sebe hoodie mikinu. Mobil jsem dala na nabíječku a tiše otevřela dveře.
Lehce jsem za sebou zavřela a sedla jsem si na takové širokou 'zeď' která sloužila jako zábradlí. Jelikož je tahle budova v ovalovém tvaru a uprostřed je menší park kde jsou lavičky a tak. Cely park obepíná trojpatrová budova. Tato budova je 'dvojvrstvá' tak má pokoje na vnější a vnitřní straně. Já mám pokoj ve vnitřní straně a tak mám menší balkónek s výhledem na park.
Zamyšleně koukám na ten park a uvedomuju si že takový u nás ani snad nemáme pokud is dobře pamatuju. Park je teda byl moje nejoblíbenější místo v celém kampusu. Byl tam klid a málo lidí tam chodilo. Takže jsem měla klid a mohla přemýšlet sama.
Až teď si uvedomuju ze určité věci mi tady budou chybět třeba jako je ten park.
Přemýšlím o tom jaké věci mi chybí a až po nějaké době si uvědomím, ze vlastně skoro neznám toto město. Můj pobyt tady byl jako ve škole akorát jste neměli vykendy a nesli jste domů. Sice jsme měli par výletu do města ale bylo jich moc málo na to abych se o tomto městě něco dozvěděla, ale to je asi stejně jedno když už se sem nikdy nevrátím.
Zabaleno jsem v podstatě měla a kamarády tady taky nemám takže nebude nějaké zbytečně loučení. Jeden člověk ale kterému bych chtěla velmi poděkovat byla moje opatrovnice Ella. Byla se mnou strašně trpělivá, hodná a starající. Byla to skoro jako moje druhá máma, pomineme-li fakt, že moje biologická matka o mě nemá zájem.
Opřela jsem se o sloup a všechen zduch který jsem v sobě zadržovala jsem vydechla. Začínala mi být zima a to dokazovala husí kůže po celém mém těle. Seskočila jsem ze zdi a vrátila jsem se do svého pokoje. Začala jsem pociťovat únavu a tak jsem si šla lehnout. Zachumlala jsem se do deky i s hoodie mikinou, byla jsem až moc líná abych si ji vysvlékla.
ČTEŠ
Self Loving
Romance"Proč?" "Co proč?" "Proč ses tak změnila?" " Já se nezměnila... to lidi změnily mě"
