Celou cestu od zastávky jsem běžela a teprve až těsně u domu jsem si dovolila zastavit. Auto tady ještě nebylo takže tady ještě nejsou. "Díky bohu." Řekla jsem si pro sebe. Udělala jsem jeden krok k domu a uviděla jsem černé bmw jak se řítí ze zatáčky a jede na přijezdovou cestu. "Děláte si ze mě prdel?!" Zeptala jsme se udýchaně a jakž takž jsem přeskočila plot. Že jsem vůbec děkovala. A tomuhle se říká předčastnost. Sprintovala jsem i s báglem k mému balkónu, protože neexistuje že bych prošla normálně předními dveřmi a nepotakli by jsme se. Hodila jsem bágl vší silou nahoru a čekala až dopadne na balkón. Rozběhla jsem ze a chytla jsme se podlahy. Rychlím manévrem jsem přesunula ruce na nejnižší část zábradlí a přitáhla jsem se. Pak jsem jen dala nohy přes zábradlí a byla na balkoně. Měla jsme pořád pootevřené dveře od balkónu aby jsem tam měla čerství vzduch, takže jsem nemusela řešit páčení balkonových dveří. Zavřela jsem za sebou dveře. A i s taškou jsem si rychle vlezla do koupelny. V ten moment co jsem se zamkla mi někdo vletěl do pokoje. " Ronnie?" Řekl trochu zmateným hlasem Flyn. Jen jsem si oddechla že to není matka. "Jsem ve sprše" zakřičela jsem na zpátek. "Je ve sprše, mami" zakřičel v klidu Flynn " Prý máš potom přijít na večeři." Řekl ještě ale já jsem mu nemohla ani odpovědět protože už byl pryč.
Jakmile odešel, jsem vyšla z koupelny a zamkla dveře od pokoje. Znovu jsem si oddechla a vybalila jsem si všechny věci z báglu. Dala jsem si na sebe tepláky a tílko a přes to si dám ještě radši černou mikinu na zip, nechci by mi náhodou neprosvítalo tetování na mém pravém boku. Nechala jsem si přetetovat i tuhle jizvu. Takže místo hnusné jizvy tam mám krásnou a rozkvétající se růži. Je sice vytetovaná jemným způsobem ale nechci to nechat na náhodě.
Pomalým krokem vycházím do kuchyně. "Ahoj" řekne nadšeně Flynn. "Ahoj" řeknu mu nazpátek a rozcuchám mu vlasy. Ten se jenom úsměje, zatřepe vlasy a jí dál. "Ahoj" řekne máma s úsměvem, ovsěm já jen nedůvěřivě kývnu hlavou na pozdrav. "Běž si nabrat, je to v kuchyni" řekne mile už se věnuje své porci.
Vezmu si tedy talíř a nandám si kuřecí maso. Pak přejdu k truhému plechu a tam jsou...hranolky. Tak to ne. Už od začátku mého hubnutí se držím zdravou stravou a hranolky to určitě nezahrnuje. Naberu si tedy jenom kopu salátu a jdu si sednout zpátky. Když jsem začala jíst matka zvedla svůj pohled a začala skenovat můj obsah talíře. "Měla si si dát i ty hranolky, budeš hladová." Zatnula jsem čelist nechutí a jen řekla " Nejím je." Přestala skenovat mou porci a začala se věnovat svému jídlu a přitom se uchechtla " Vždycky si je milovala. Obvzlašť když jsi byla menš..." " Nejím je, rozumíš" přerušila jsem ji hrubým hlasem. Koukla se mi do obličeje a sama musela vidět tu nenávist ale i to sklamání v mích očích které jsem vůči ní pociťovala. Hlavně že ona sama řekla že k těm 'temným časům' nebudeme vracet. Sklamala mě, myslela jsem si že to pochopí ale jak by mohla.
Po pár sekundách si uvědomila to co řekla ale bylo pozdě. Prudce jsem se zvedla až skoro upadla židle. Vzala jsem si talíř do jedné ruky a do druhé pití a šla jsem nahoru. Opravdu nebudu u večeře kde se diskutuje o tom jak to bylo kdysi, obzvlášť když to je o mě. Doslova jsem vyskákala schody nahoru a šla k ním dveřím " Omlouvám se, já to tak nemys" zbytek jejích zbytečných omluv jsem neslyšela jelikož jsem praśtila dveřmi abych ukázala ten nezájem. Nevím jak to bere ona ale já to beru jako urážku a ještě stím blbým posměškem. Skoro jsem odhodila vodu a jídlo na stůl a vztekle jsem se procházela po pokoji. Oběma rukama jsem si zajala do vlasů a silně zatahala za konečky, byla to taková menší úleva. Rychle jsem vzala mikinu a šla na balkón. Práskla jsem za sebou dveřmi div se nerozbily a vytáhla celou krabku cigaret. Sedla jsem si do rohu balkónu a rychle jsem si zapálila. Nechala jsem dusit ten kouř v sobě a až pak jsem vyfoukla. A s oblakem letěla i část mého vzteku. Byla jsem i smutná to ano, ale nemohla jsem si dovolit brečet, nemůžu být takhle slabá a ukázat jednu z mích slabých stránek.
Než jsme se nadála 3 cigarety byli fuč ale pocit vzteku tam furt byl. Dokouřila jsem 4 a řekla si že to stačí a jen tak prázdným pohledem skenovala sousední čtvrť.
Já nejsem nějak závislá na cigaretách, vydržím klidně bez nich ale to že mě dokážou uklidnit je hlavní proč je používám. Někdo používá alkohol, sex nebo horší věci aby se odreagoval. Já jsem si alkohol jako odreagování zakázala. Můj táta to ale používal když začal mít potíže s matkou a tak pil a pil. Jednou se ale tak opil že neměl ani trošku lidského rozumu a nenasedl do auta. Jízdu nepřežil. A od té doby si alkohol striktně zakazuju, samozřejmě že jsou časy když ani cigarety napomáhají ale to se stává málokdy a doufám ze to tak i zůstane. Ovšem to co je mi záhadou dodnes je to zě i když se můj táta dal označit za alkoholika byl to úžasný, milující a chápavý člověk. Naopak od matky která ani nemela důvod se sním hádat, vždy ji miloval a dával vše, nemela důvod k tomu co mu udelala.
ČTEŠ
Self Loving
Roman d'amour"Proč?" "Co proč?" "Proč ses tak změnila?" " Já se nezměnila... to lidi změnily mě"
