...a celý můj svět leží v temnotě. V pokoji s neustávajícím boucháním a kvílením v uších, s žiletkou v ruce, bez naděje, bez života. Jen já a můj rozlehlý, prázdný svět. Je lehké s v něm ztratit a když už jednou zbloudím, nikdy nemám sílu vrátit se zpět. A tak se s bolestí přežívá od rána do rána a já si v těch temných cestách před usnutím přeji, abych se další den už neprobudil.
-T.
