Když jsem byl malý, myslel jsem si, že dospělí znají nějaký speciální kód nebo kodex pravidel, podle kterého vědí jak a kdy mluvit a jak věci řešit, a když se spletou, je to jen chyba v systému, kterou někdo opraví. Věřil jsem, že až se dostanu k tomuhle kodexu už nikdy se mi nestane nic špatného, protože se jím budu stoprocentně řídit.
Až dlouho potom mi došlo, že nic takového není. Že dospělí jsou jen obyčejní lidi, kteří se museli naučit dělat věci správně a že i tak často nevědí, co mají vlastně dělat.
Bylo to pro mě velkým zklamáním.
