37 kapek života [Fack] CZ

💧šestá kapka💧

Ráno jsem se probudil a byl doslova v hajzlu když jsem zjistil co se to včera vlastně stalo. Po několika minutách jsem konečně došel do školy a myslel že se zhroutím.
„Ahoj..." Řekl někdo za mnou a já se otočil. Stál tam Noah jeden z Finnova kamarádů.

Podíval jsem se všude kolem sebe jestli ten pozdrav nepatřil někomu z jejich "úžasné" party. Ale nikdo. Jen pár dětí co šli do školy.

Nejistě jsem se na něj podíval. Nevěděl jsem jestli mám odpovědět.
„Hele, mám problém a ty jedinej mi s ním můžeš pomoct... Jelikož si kamarád Sadie." Řekl a ve mě začal kolovat vztek ale i smutek.
„Nevím proč bych ti měl pomáhat. Za ty rány? A navíc Sadie... No to je ehm asi teď jedno...."
„Já vím co jsem dělal. Víš já nikdy necítil k nikomu lásku. Ale ta tvoje kamarádka mi dočista posrala hlavu. A já k ní něco začal cítit a jsem z toho v háji. Víš jaký to je?"
„Já vím jaký to je. Ale já mám ten mínus, a to že jsem jiný..." Řekl jsem smutně a on sklonil hlavu.
„A nejspíš nevíš ale Sadie a Finn spolu něco maj."

Šokovaně se na mě podíval. V jeho očích jsem viděl vztek, smutek, vinu, strach a taky upřímnost. Najednou se za ním objevila Millie a Caleb a i Gatenem. „Ahoj buzíku." Pronesla Millie a ruce dala na Noahova ramena. „Millie nech ho na pokoji." Řekl Gaten který nebyl takový homofób jako oni a navíc nepatřil do jejich party. Jen se s nimi občas bavil.

„No tak Gatene, jen se podívej na tu ubohou chudinku co je tak zamilovaný do tvého kamaráda Finna. Není to snad nechutný?" Řekl Caleb s úsměvem. „Co by na tom bylo nechutný? Je to člověk jako člověk."
Řekl a ostatní se jen poraženě mračili. Noah měl v očích pořád stejně provinilí výraz.