Jak jsem se tu ocitl? Převezli mě? Asi. Jiná bílá nezajímavá místnost. Ale tady je jen postel. Nejsou tu pípající přístroje a přesto mám na těle obvazy. Na okně jsou mříže. Jsem přivázaný a nemůžu se hýbat. Zase. „Puste mě odtud! Já nejsem blázen!“ Kdo to byl? Odkud se ten křik bere? A proč říká že není nemocná? Nechápu to. Náhle se otevřou dveře. Dovnitř vešel docela mladý kluk. Mohlo by mu být tak 25. Nikdy jsem nikoho krásnějšího neviděl. Vypadal jako anděl. Blonďaté vlasy měl sčesané dozadu, snědá pleť bez jediné chybičky, přes triko rýsující se svaly. Jen jsem na něj okouzleně koukal. Já jsem proti němu němu nic. Nechutnost. Tlusté tělo, bledá pleť, mastné rozcuchané vlasy. „Ahoj Jine. Jmenuji se Namjoon.“ představil se a usmál se.
