Vím že tu jsem poslední den. Cítím to. Dnes pro mě Smrt přijde. Konečně. Jediné co nevím je kdy. Už je po obědě a ona pořád nepřišla. Cvak. Velká ručička se posunula na dvanáctku a malá je na jedničce. Ve stejnou chvíli se otevřou i dveře. Vždy přijde na čas. Vždy přijde úplně stejně. Ale dnes není sám. Někdo za ním jde. Velmi bledý kluk s černými vlasy a také černými křídly. Smrt. Usmál jsem se. Krásný anděl taky. Ten bledý se jen zašklebil. Přišel ke mně úplně blízko a rty naznačil: Rozluč. Se. Podíval jsem se na nádherného anděla. „Sbohem.“ vypravil jsem že sebe. On se na mě jen nechápavě díval. Jakmile jsem ale ucítil ruku bledého anděla na své hlavě se jeho výraz změnil na vyděšený. A já propadl do nekonečné a věčné tmy.
