Kapitola 2.

38 1 0
                                    

Uběhlo 9 let od incidentu s nevydařeným pokusem, noční můry o temném světě mě stále pronásledují. Teď mám ale jiné starosti, Válku. Hned po škole jsem byl naverbován vojáky do vojenského tábora. Výcvik nebyl nejlehčí ale díky kdysi použitým zaříkávadlům jsem si zajistil sílu a odolnost a zakryl jsem své znamení. V táboře jsem si našel kamarádku, rádkyni  a lásku zároveň. Jmenovala se Anna. Krasná vojenská lékařka se středně dlouhými vlasy, dokonalou postavou a nádherným úsměvem díky kterému jsem zapomněl na vše. Ovšem nikdy jsem ji nevyjádřil co k ní cítím, bál jsem se. Procházeli jsme se na hlídkách a bavili se o hvězdách, konečně jsem měl pocit že někomu na mě záleží. 

  Samozřejmě v táboře byly i tupohlavci jako Alexei. Ruský imigrant který měl v hlavě spíše jak se dostat pod sukni Anně než válku. Vysoký, samý sval, žádný mozek.Oba dva jsme se dostali poprvé do křížku když jsem viděl jak osahává Annu. Musel jsem mírnit svojí sílu jinak bych ho zabil a zabití spolubojovníka se vidí jako dezertace  a dezertéří jsou na místě zastřeleni. Oba jsme skončili vždy na nemocničních lůžkách.

Nesmím zapomenout na našeho velitele, připomínal mi otce ale na rozdíl od něj dával tvrdou výchovu nám všem. Byl to urostlý, vousatý  muž ve starším věku který měl polovinu obličeje spáleného od střelného prachu. Byl pro mě jako náhradní otec, po ranním cvičení jsme zašli do stanu a nalili si čistého vína a mluvili o životě bez války, svobody a samozřejmě ženách.       

Sběrač dušíKde žijí příběhy. Začni objevovat