Sběrač duší

Kapitola 3.

Celou noc jsem nemohl spát. Když se uklidní zvuky děl tak přijdou mé noční můry o místě beze světla a stvůrách v něm. Místo tak temné že ani světlo z louče se nedokáže prorazit skrz tmu. Ve starých svitcích jsem se nedozvěděl vůbec nic o tomhle tajuplném světě nekonečné tmy.

Časně z rána mě probudili z mého konečně dosaženého spánku vystřely a výkřiky vojáku. Byly to vojáci poslaní na průzkum našeho táboru, bylo to jen pár málo vyzbrojených a nezkušených zelenáčů jako já, ale mezi nimi i někdo kdo upoutal naši pozornost, telegrafista. 

Telegrafistu odnesli do stanu na výslech a ostatní byly zastřeleni, dívat se do očí stejně starého kluka jako jsem já a vidět jak ho střeli přímo mezi ně není nic příjemného, ale to je válka. Zajatec byl už o něco starší než já a o poznaní zkušenější. Náš velitel se z něho snažil dostat informace o poloze, počtu a vybavení nepřátel jenže má tuhý kořínek. Šel jsem za velitelem k dovolení vyslechnout vězně, souhlasil. 

Vězeň byl připoutaný k židli lany a jeho obličej byl pokrytý krví a modřinami po výslechu, ale přesto seděl hrdě a vzpřímeně s jistotou že nic neřekne. Chvíli jsem si sním povídal ovšem nic jsem se nedozvěděl, v tom mě napadlo použit jedno ze starých kouzel krve. Provedení je jednoduché: Pomoci nože říznete vyvolavače i oběť a spojíte krev s krví s pronesením zaklínadla  Tui mens aperta est (tvá mysl je otevřená). Tímto kouzlem dokážu vstoupit do mysli oběti a pokřivit její vzpomínky. Byly jsme v porodnici a jeho žena měla porodit dceru se synem, krasná vzpomínka. Zasáhl do ní a změnil osud jeho ženy a dvou dětí. Výraz v jeho tváři mluvil za vše, člověka nejvíce zlomí ztráta nejbližších ještě takovýmto způsobem. Jeho oslabeny stav mi dovolil začít zkoumat jeho nedávné vzpomínky, dozvěděl jsem se vše co bylo potřeba. Když jsem se vrátil, řval a celý byl bílý jako závoj smrti, nedokázal si vysvětlit co se stalo. Když jsem ho blíže pozoroval všiml jsem si jak se jeho oční panenka rozšiřuje a jeho bulva po chvilce byla celá černá. Začal se třepat, křičel že za to nemůže a najednou umřel.   

Když jsem vylezl se stanu, celý tábor byl kolem a vyděšeně se na mě dívali, dokonce i Anna. Přišla za mnou a začala se mě vyptávat co se stalo, nic jsem ji neřekl byl jsem na to moc unavený. Viděl jsem jak všichni nahlížejí do stanu aby viděli co se odehrálo, ovšem viděli pořád stejného muže jaky tam byl po celou dobu. Šel jsem za velitelem a vše jsem mu řekl, nepřátele měli zaútočit ráno ze severozápadu. 

Šel jsem konečně spát i přes bolest mojí paže na které se mi rozrostlo znamení.