Sběrač duší

Kapitola 4.

Celý tábor vůbec nespal, chystali jsme se na přepadení které měli nepřátelská vojska provést. I přesto že jsme věděli kdy a odkud útok přijde, jsme všichni byly nervozní a vystrašeni jelikož nikdo z nás ještě nebyl na bitevním poli. Stali jsme čtyři hodiny a vyhlíželi alespoň naznak nepřátelských jednotek, nic. Velitel dal povel k rozpuštění, nechal ovšem více stráží a mě si zavolal do stanu. Byl naštvaný ohledně mých chybných informací které jsem mu podal, sám jsem to nechápal, vím co jsem viděl a slyšel, není možné aby změnil své myšlenky. Ovšem pokud by v tom neměl prsty jiný zaklínač který ho po celou dobu hlídal. 

Napadlo mě, že ten mrtvý musí mít na těle nějaké známky očarovaní.Šel jsem tedy za tábor kde jsme pohodili mrtvoly, jeho byla ještě vcelku, žádný rozklad. Použil jsem tedy zaklínadlo revelare occulta (odhal skryté) díky kterému mohu spatřit to co nejde vidět pouhým okem. Opravdu to bylo jak jsem, čekal zezadu na jeho hlavě byla vyrytá runa která ho měla chránit před případným vniknutím do jeho mysli. Museli dobře vědět, že v táboře někdo jako já. Runová magie je vskutku zajímavá, je pro lidské oko neviditelná a přitom velice užitečná v obraně a zajišťovaní ochrany. V knihách jsem se dozvěděl že uživatele run dokážou odolat i velice silným kouzel z tohohle světa.

Bylo už pozdě večer a chystal jsem se do stanu jít spat. V tu chvíli se objevila Anna, zářila jako Měsíc nad jezerem a usmívala se i když jsem v jejích očích viděl naznak strachu. Zeptala se mě jestli by jsme se nemohli projít, šli jsme k nedalekému palouku a sedli si u potoka. Anna vytáhla z brašny víno a nějaké ty domácí koláče. Podívali jsme se na sebe a já ji chystal říct co k ní cítím byl jsem tak nervozní, ruce se mi klepali a srdce bilo jako o závod. Chytla mě za ně, podívala se mi do očí a řekla mi, že mě miluje, že nikdy nepoznala osobu jako já, který se o ní stará a dává ji pocit bezpečí a může ji věřit. Chystali jsme se políbit, ale v ten okamžik se ozvala pekelná rána a viděli jsme jak v táboře začali vybuchovat sudy se střelným prachem. Začali bít na poplach muži rychle vyběhli ze svých stanu a chystali se k obraně, ale marně. Nepřátel bylo mnoho a byly doslova všude. S Annou jsme utíkali k táboru jim pomoct ale cestou před nás dopadl granát a odhodil nás zpátky k potoku. Když jsem se probral ležela Anna půlkou těla v potoce a potok měnil svou barvu do ruda, plazil jsem se k ní ale cestou mi někdo šlápl na záda a já se nemohl hýbat. Viděl jsem jak dva muži vytahují Annu, která byla ještě při vědomí, ale přišla o část ruky a ztratila již hodně krve. Myslel jsem že ji jdou pomoci, ale pak přišel mi povědomí starší muž, chytil Annu, strhl z ní zbytek oblečení které na ní takřka viselo a přímo přede mnou si to sní začal rozdávat. Krev ve mě vařila a když jsem tomu chlapovi pohlédl do tváře během jeho choutky viděl jsem svého otce, ten parchant zmizel ještě předtím než začala válka, bez rozloučení, bez čehokoliv. Nechal mě tam hnít v chudobě a já mu přísahal, že se mu jednou pomstím. Díval se mi do tváře a smál se mi, v ten poslední moment kdy se na mě Anna naposledy podívala a navždy zavřela oči se mi zastavilo srdce a čas jakoby nebyl. Krev se mi vařila v žilách, srdce i mysl mi ovládla temnota a znamení na ruce se  začalo šířit dál. Řval jsem ke všem silám že nabídnu cokoli, jakoukoliv cenu za pomstu. Na světě existuje spousta magie, bílá, černa, runová, voodoo, v lesích šamanství, ale to co mě vyslyšelo bylo daleko za hranicemi našeho světa. Viděl jsem jak stíny trhají ty tři muže na kusy a otcovi utrhnuli nohy. Zavírali se mi oči a já cítil jak ze mě vyprchal život. Otevřel jsem oči a byl jsem v temnotě, v tom světě odkud mam znamení které pokrývalo už většinu těla v tom jsem slyšel hlas, temny hlas. Byl jsem to já, ale né já sám sebou, ale to znamení,  promlouvalo ke mě, vysvětlovalo že mi nechce ublížit, chtělo pryč z tmy, vidět světlo. Představil se jako Darkus sběratel duší, řekl že mi poví více ale až po tom co se vrátím do světa živých a použiji jeho sílu proti otci. Když jsem se probral znamení se zmenšilo a zůstalo tak jak kdysi bylo. Viděl jsem otce jak leží na zemi v kaluži krve a vyděšeně mě pozoruje, přistoupil jsem k němu blíže, chytl jsem ho pod krkem a vyzvedl. Darkus mi tichým hlasem řekl, že chce jeho duši. Ruku jsem otci strčil do hrudi a doslova jsem mu vyrval duši z těla, jeho fyzická schránka bezvládně spadla na zem a jeho duše se přede mnou vznášela. Duše je astrální obraz majitele jen celá v bílém světle. V hlavě mi zazněla zaklínadlo devorabit anima (pohltit duši), natáhl jsem ruku a vyřkl jsem ho. V ten moment z duše vylezli šlahouny energie a spojili se s mojí rukou. Pomalu jsem nasával duši mého otce a cítil jsem nával síly a vědomostí, ale to není vše, moje rány se  začaly hojit a jako bych mládl. Během procesu jsem slyšel hlas otce jak se omlouvá za své činy, že se o nás nestaral a utekl ode mne, pak utichl a proces byl ukončen.