Malá holka, která už vlastně ani moc malá nebyla, [prý to byla spíš: "dospělá slečna", či co] seděla uprostřed temného pokoje a nevěděla co se sebou. Prázdná mysl, prázdná hruď, prázdná duše. Co zůstalo? A zůstalo snad něco?
Nevěděla nic a tak jen dál sledovala plamínky svíčky hrající si na něco důležitého. Cítila vůni perníku a tvář ji osvětlovalo teplé světlo.
Cítila fyzickou schránku, ale jinak nic... v ten moment přestala být člověkem nebo se jím snad právě stala?
