Klárovo je pozdě v noci vrátil domů v kavárně, kde pracovala jako servírka. Šel po chodníku, když padala přes dlážděnou mačacími hlavy nepříjemný pocit, jako by ji někdo hledal. Podívala se na sebe, ale nikdo neviděl, zdálo se, že to sama. Nepohodlí, však ještě silnější. Přidat do kroku. Po chvíli ohlédla se znovu dostává, nebo kdekoliv jinde nikdo neviděl. Smysl, řekl, že to neznamená, že nikdo je bezpečný, ale její instinkt jí křičet ještě přidat. Nezlepšila, i poté, co vyšel z parku stále nezazrela žádné pronásledovatele. Poté co slyšela kroky za nenápadný, Nicméně, byl si jistý, že ji někdo sleduje. Poslední metry k toku dveří byla téměř kabiny. Vytáhla klíče a pokus o roztrasenými ruce hit zámku. S každým neúspěšným pokusem se cítit jako hrozba blížící se kroky, které teď slyšela před opatrným a nenápadný urychlit. V duchu již dokonce viděl, jak po ní z temnoty tím, že natáhne ruku, to téměř cítil za krkem. Když se konečně dostal, otočil klíčem a vešel dovnitř jako brzy jako propast mezi dveře a dveřní zárubně dostatečně široký, aby to hot tvrdé prepchala. Zatresla za a utekl. Zastavila na zamčené dveře svého bytu v sedmém patře. Tady zalapala po dechu. Celá roztrasená seděl zády ke dveřím tam na podlaze a sťažka dechy. Nebyla si jistá, jak dlouho tam seděla. Nakonec se uklidnil, ztratila ses v kuchyni jí nalil kabát bylinkový čaj a šel do obýváku a zahájily ve zprávě. Spíše než sedět na gauči, všimla si, že záclony na okně, odpočívá proti větru. Vlčata. Nepamätala jste, že když opustíte nechávala okno. Přišla k němu, a hned za ním když zavřela dveře do naťahovala někdo má ledové ruce sevřel její kotníky a hodil ji z okna. Clare s americkou cry rútila vzduchem na zem. Vnímána jako neuvěřitelně rychle blíží zemi. "Jen pár metrů, pro Boha pouze." Klárine tělo dopadlo na betonu pod jejím oknem. Dopad poškozena většina kosti v těle, a smrt nastala okamžitě. Slabé půl hodině policie přišla a doktor dospěl k závěru, že spáchal sebevraždu. Případ ukončen a Kláru do márnice. Udělal jsem ze svého vozu. Na ulici takže zůstávám v lialo krhle pár kroků ke vchodu do márnice kraj byla provedena. Jsem pracoval jako noční hlídač. "Ahoj." Pozdravil mě s muž středního věku, nízký vzrůst a šedivými vlasy. Když jsem přišel do jeho skříňce. "Ahoj Jane, dnes přinesl některé nové podnájemníky? Jen jedna dívka." Unaveně promnul oči. "Že prý vyskočila z okna, nebo tak něco. Kromě toho chlapa ze dvou dnů sám. Dívka?" Nadvihol já jsem obočí. "Hej, může mít nanejvýš dvacet, možná dvacet dva. To je fajn. "Ale co Hej, já zavolám Jan narobíme, domov, sbohem." Vyšel ze dveří, a já jsem zůstal sám. Sedl jsem si na vrátnicu a kontrolovala monitory. Nadialo není nic zvláštního, takže jsem ladil do své oblíbené rádio a započúval hudbu. Hodiny již ukázal trochu po dvanáctý a jeden z lightning zřejmě upiekol pojistky. Šel jsem na procházku. Šel jsem přes chodby a deště venku na pořádné. byl jediným zdrojem světla, které jsem měl baterku a bliká že někdy prebleskovali pro systém Windows. Jen zvuky jsou prázdné budovy byly rozliehajúce prostřednictvím bubnování deště na střeše a mé kroky. Zvuk se v tichu márnice cítím téměř ohlušující. Jsem našel distribuční skříně a jen zkontrolovat pojistky, v tiché chodby zazvonil nějaký hrmot, nebyla jsem si jistá, kde přesně se to ozývalo a tak jsem zůstal bez hnutí naslouchání. Okamžitě přišel strašný křik. Teď jsem si jistý, pochází z pitevna. Okamžitě jsem tam běžel. Když jsem chytil ke dveřím pitevna Veronica jsem a praskla uvnitř. Vnutí to byla černá a až teď, jsem si uvědomil, že jsem ji nechal ve skříni s baterkou. Ale navzdory tmě, kterou jsem na druhém konci místnosti nespatřil obrys postavy. "Hej, tady máte co hledat." Vyštěkl jsem a vstoupil na znak. Nejen nereagovala, zíral vpřed. "Máš asi hluchý" Zdrapil já jsem neznámou a loket a Zkus ho otočil. "Říkám, že..." V tom okamžiku slabost dále vrhnout světlo na Flash a jsem konečně spatřil tvář co stál přede mnou. Hlas mi uvízl v krku. Chtěl jsem se otočit a běžet pryč, nebo stvoření, ale nemohu ani přesunout do ovaliť taktovkou. Zmohol, jsem tam stála a neveriaco civet. Žena (alespoň to je žena připomínající), napriahla a sotila ke mně, dokud jsem měla neuvěřitelnou sílu a narazil do zdi protějšího pokoje přeletěl. Pohled na mě explodoval hvězd a pak tam byla tma. Tělo muže, podle průvodce uniformy, havaroval u protější stěny. Věděla, že by měla přijít, ale nemohl, bylo to příliš hladové. A to je bezvládné tělo cítit tak lákavé. Nemohla si pomoci směrem k němu a než si uvědomíte co dělá odhryzla svůj první díl. A co bylo to první našli ležet na stole z nerezavějící oceli v místnosti s bílým stropem a stěnami zdobenými kachličkami. Zvenčí tlumené dunění a občas pronikl sem doliehalo hromů oknem záblesk jasného světla. Za druhé co našla bylo, že je téměř nelze přesunout. Ztuhlé svaly jejího těla ji neposlechl. "Co to sakra děje?" Preblesklo její hlavu, když se pokoušela vstát. Po několika minutách úsilí se jí podařilo posadit a vyzvednout vaše nohy přes okraj stolu. Pokusila se postavit na kolena podlomila, a spadla na zem. "To nepůjde do pekla." Pokuste se dosáhnout okraje stolu, kde ležela před chvílí, že spoléhal. Ale byla příliš vysoká. Rozhlédla se. Kousek od sebe, když viděla, že zdi malý pult s vestavěným dřezy které visela zrcadla. Preplazila ji a zkuste to znovu. Jak se snažila zachytit okraji pultu přišel dolů kovový tác. Kovové zvonění, rozľahlo pokoj a dále šířeny. Zaúpela ale byl snaží pokračovat. Nakonec se jí podařilo, vytáhla na pult a pokusil se vstát zaprela. Její nohy tentokrát, zradit. Přesto však byly meravé a necitlivý než většina jejího těla. Jak ji potopit do zrcadla, opíraje se o jeho pohled se přes něj. Co viděla, jí strašně křičet. Sotva má tvář poznala, pouze v případě, že se nic nezměnilo byly dlouhé černé vlasy. Oblast kolem očí potravin, vypadalo to, jakoby nasazené krvavočervenú škrabošku. Do očí zornice a duhovky a celý sčerveneli také ztratili sami. Kůže bílá jako smrt na těle Ukázat krvavé žilky. Nejhorší, byly však v ústech. Špičáky rozšířit a zašpicatili jako horní a dolní čelist a zbytek zubů připomínal spíše dravé zvíře než člověk. Z chodby byly uspěchané kroky. Pak vykřikl někdo. "Hej, tady máte co hledat." ... Strážný stále ležela v bezvědomí na zeď kde jste ji. Pak co bude že Clare konečně ošizený z jeho jídlo má zjištěno, že většina mrtvoly muže ležícího na druhé tabulce je na pitevním ohlodala kostní vädla. Jí špatně, ale tam nebyl čas k návratu. "Já musím ven, ten na zemi může vyzvednout každou chvíli." Pomyslela si. Tackavo vyšel a rychle našel šatny personálu. Vypáčila první ženské skříň na které narazí. Zjistila, že v její bílý kabát a kalhoty, boty ne starý, bohužel. Když si uvědomila, několik věcí, například prezliekaní, který je tma jako v pytli, ale ona vidí jako během dne. Další věc byla, že jelikož byl převzat, nenadýchla nemá ani jednou. Tyto věci mají, však snažil se přemýšlet o tom, co viděla v zrcadle, spolu s její doháňali crazy. Natáhla na sebe kalhoty a bundu a pár minut běžel do noci.
Omlouvás se za překlepy moje klavesnice je vadná😅
Jinak budu ráda za každý hlas a nazor, děkuji.
