The Right Thing // CZ, 5sos, OT4

The visit

Luke se probudil ráno dalšího dne, když někdo zaklepal na dveře. Skoro nikdy je nikdo nenavštěvoval, proto ho to zarazilo. Jeho zorničky se rozšířily a pomalu se zvedl. Teprve tehdy si uvědomil, jak moc ho všechno bolelo. Bylo to nesnesitelné. To nebylo dobré... Bylo to vlastně horší, než kdy jindy.

S každým jeho pohybem se bolest jen zvětšovala. Ale donutil se se zvednout a nakonec se i pomalu rozešel směrem ke schodům. Musel se dostat nahoru, aby ho náhodou nikdo neviděl, až by Jack otevřel dveře.

Konečně vyšplhal schody a vešel do ložnice, kde se opatrně posadil na zem vedle dveří. Musel si sednout, jinak by asi zkolaboval. Všechno ho tak bolelo...

Už slyšel Danielovy kroky, když přešel okolo ložnice a sešel dolů ze schodů, aby otevřel dveře. A tehdy se Lukovo srdce na vteřinu zastavilo.

"Ahoj."Uslyšel Luke jemu moc dobře známý hlas. To byl Ashton! Co tu dělal? Zněl pořád stejně. Tak moc Lukovi chyběl.

"Ahoj. Co potřebujete?"Luke uslyšel Danielův rádoby přátelský hlas. Nechápal, jak si mohli nevšimnout jak falešně to znělo. Ale alespoň teď Luke věděl, že tam Ashton nebyl sám. Museli tam být i ostatní.

"No... Přemýšleli jsme, že bysme se stavili za Lukem. Už jsme ho přece jenom dlouho neviděli... Chtěli jsme ho pozdravit."Zazněl Calumův hlas. Luke si povzdechl a zavřel oči, zatímco zkřížil prsty na rukou. 'Prosím, nech mě je vidět'.

"Nejsemm si jistý, kluci... Není mu moc dobře. Je nemocný."Povzdechl si Daniel. Luke nehápal, jak jim mohl lhát do očí, jak to dělal, že to znělo tak přesvědčivě. Tak moc doufal, že ho nechá je vidět. Sice nechtěl, aby ho viděli - vypadal příšerně. Ale tak moc je sám chtěl vidět, že by to překousl. 

"No tak, Danny. Jen pár minut, chceme ho jen pozdravit."Promluvil znovu Ashton. Luke doufal, že je s nimi i Mikey. Ten mu tak nehorázně chyběl... Musel ho znovu vidět. Michael vždy poznal, když bylo něco špatně. Vždycky poznal, když Luke nebyl ve své kůži. Možná by i tentokrát pochopil, že je něco špatně.

"Dobře."Ozvalo se za chvíli."Jen na chvíli. Musí odpočívat. Počkejte ale tady. Půjdu ho první probudit."Zamumlal Daniel a Luke už teď mohl slyšet, že nebyl zrovna nadšený. Ale byl tak moc rád, že to Daniel opravdu povolil... Za vteřinu už Luke slyšel Danielovy kroky, když zamířil do ložnice, ve které Luke seděl.

Daniel vešel do místnosti a zavřel za sebou dveře, předtím, než se otočil čelem k Lukovi. 

"Přísahám bohu, že jestli něco řekneš tak se posstarám o to, ať už se nepostavíš. Rozumíš?"Syknul Daniel, když se sehl, aby znovu pevně chytil Lukovy vlasy. A znovu zněl jeho hlas tak chladně... Byl to rozdíl od toho, když mluvil s ostatními. Ale to se beztak jen stále přetvařoval.

"Ano, pane. Nic neřeknu, slibuju."Zakňoural Luke, a prosebně se na něj podíval, když Daniel znovu zatáhl za jeho vlasy. Už ho z toho tak bolela hlava... Daniel ho ještě chvíli sledoval, pravděpodobně čekal, až to Luke nějak pokazí. Ale když se nic nestalo, pustil jeho vlasy a odtáhl se.

"Lehni si do postele."Přikázal Daniel a odešel do koupelny, odkud se vrátil s make-upem, který měl schovaný přesně pro tyhle případy. Přece jenom by bylo trochu podezřelé, kdyby ho kluci viděli s obří modřinou na čelisti. 

Luke už  tou dobou ležel v posteli. Teď ho rozhodně nechtěl ničím naštvat, takže se rozhodl ho opravdu poslouchat. Nemohl si dovolit, aby mu zakázal vidět kluky. 

Daniel se posadil vedle Luka a sehnul se dolů, předtím, než začal pečlivě překrývat Lukovy modřiny, alespoň ty na jeho obličeji a krku. Nikdy to nenechal dělat Luka, musel se sám ujistit, že opravdu nic nešlo vidět.

Když už Lukovy modřiny konečně nebyly viditelné, Daniel vstal z postele a vrátil make up na své místo. Poté ze skříně vytáhl chlupatou deku společně s tlustou peřinou a hodil je na postel.

"Přikryj se tím."Zamumlal Daniel a znovu přešel blíže k posteli. 

"Budeš odpovídat jen krátce, žádné dlouhé odpovědi. Nebudeš jim říkat, že ti chyběli ani žádné takové sračky. A celou dobu zůstaneš pod těma peřinama. I ruce. Všechno. Prostě nedělej žádné blbosti. Jasné?"Daniel nadzvedl obočí, přestože jeho obličej stále nevykazoval žádné emoce. Luke jen přikývl a znovu zamumlal tiché "ano pane", zatímco přes sebe přetáhl jak deku, tak i peřinu a schoulil se pod nimi do klubíčka. Alespoň se na chvíli konečně mohl cítit pohodlně a konečně mu bylo teplo.

"Dobře."Daniel si povzdechl, předtím, než opustil místnost. Očividně ho to štvalo, přece jenom to pro něj bylo malinko riskantní. Ale pro Luka to byl konečě malý záblesk naděje. Konečně.

Trvalo jen chvíli, než se Daniel vrátil. Tentokrát ale nebyl sám, následovali ho tři kluci, ti, kteří Lukovi tak moc chyběli. A všichni byli stále tak krásní. Vůbec se nezměnili, narozdíl od Luka. Ten teď vypadal jako žijící mrtvola.

"Lukey..."Ashton zašeptal se svraštěným obočím a pomalu přešel k posteli. Calum i Michael ho následovali, a oba měli stejný starostlivý pohled, jako Ashton. 

Přestože to mohlo vyznít divně, Luke se cítil opravdu dobře, když viděl jak ustaraně vypadají. Samozřejmě nechtěl, aby se tak cítili. Ale alespoň sám konečně cítil, že se o něj někdo zajímá. Měli ho rádi a to je to, co mu chybělo nejvíce. Cítit se chtěný a milovaný.

Možná všichni opravdu měli důvod, aby ho nenavštívili už dřívě. Přece jenom teď všichni vypadali, že je jim Luka opravdu líto.

"Ahoj."Zašeptal Luke, dívajíc se na ně. Tak moc mu chyběli... Musel s nimi mluvit. Přál si, aby je Daniel nechal o samotě, ale ten by to nikdy neudělal. Jen tam stál a opatrně je sledoval. Hlavně Luka, samozřejmě.

//

Opravdu budu moc ráda za jakoukoliv formu feedbacku (soukromé zprávy, komentáře, votes, cokoliv) ať vím, jestli vás to vůbec zajímá ^^

//