The Right Thing // CZ, 5sos, OT4

The Abandonment

Za pár minut se Daniel opravdu vrátil. A když za sebou hlasitě zabouchl dveře, Luke okamžitě věděl, že to bude dlouhá noc.

"Říkal jsem ti, že budou následky, Luku. Tohle není vtipné. Tohle je vážné. Slíbil si, že budeš hodný. A podívej se na sebe. Vážně jsi naprosto k ničemu... Ani tu nejjednodušší věc nejsi schopný udělat. Neskutečné."Daniel se uchechtl, kroutíc svou hlavou. Zněl ale klidně. Možná až moc klidně a Luka to upřímně děsilo ještě více, než kdyby po něm křičel.

Daniel přišel blíže k posteli a sehnul se blíže k Lukovi. Jako vždy ho pevně chytil za vlasy a trhl rukou blíže k němu, načež Luke zalapal po dechu.

"Nebylo to tak těžké, Lukey. Mohl jsi prostě zůstat potichu. Ale to ne. Ty jsi prostě musel provokovat."Daniel si povzdechl s znovu zatáhl za Lukovy vlasy. Tou dobou už Luke potichu vzlykal, snažíc se vyhnout Danielovu pohledu.

"A když jsi je prosil aby zůstali? Ale no tak. Co jsi čekal? Vážně sis myslel, že bych jim to dovolil?"Zasmál se Daniel. A Luke si popravdě sám kladl tu stejnou otázku. Co vůbec čekal?

"Ale neboj. Vím, že sis stěžoval, že nemůžeš ven. Proto jsem se rozhodl ti to dovolit."Daniel se usmál a odtáhl se od Luka. Pustil jeho vlasy, předtím, než odstoupil od postele. 

"Vstaň. Jdeme."Řekl a bez toho aby na Luka čekal, se sám vydal ven z místnosti. Věděl, že Luke byl moc vyděšený na to, aby ho neposlechl. A měl pravdu, Luke byl. 

Vyškrábal se z postele a následoval Daniela. Už při prvním kroku znovu začal cítit tu bolest. Ani si předtím neuvědomil jak moc bylo pohodlné, když si konečně znovu mohl lehnout do normální postele. 

Daniel zastavil před dveřmi na zahradu a otočil se, aby čelil Lukovi.

"Na kolena."Přikázal mu. Tentokrát už tam nebyla ani ta falešná láska. Luke znovu slyšel jen přísného a bezcitného člověka.

Luke si pomalu klekl na zem a podíval se na Daniela, který stál přímo před ním. Ale za pár vteřin se otočil a odešel. Byl pryč jen pár minut, ale i to Lukovi v téhle chvíli připadalo jako nespočetně hodin. Bál se. Daniel by ho nenechal jen tak jít ven, tím si byl jistý. A už jen fakt, že mu Daniel přikázal, aby si klekl, ho děsil.

Když se Daniel vrátil, držel v ruce tlustý provaz. Lukovy zorničky se znovu rozšířily, když se na něj zmateně podíval.

"C-co s tím chceš dělat?"Luke zašeptal vyděšeně. Na víc se nezmohl. Už tak k Danielovi jen málokdy promluvil.

"Chtěl jsi přece ven, ne? A já nemůžu dopustit, aby mi můj miláček utekl."Ušklíbl se Daniel a sehnul se dolů, aby pevně chytl Lukovo zápěstí.

"Já nechci... Nevadí mi být doma, zůstaneme tady. Prosím... "Luke se na něj prosebně podíval, při snaze vyprostit své zápěstí z Danielova pevného stisku. Ale bylo to k ničemu. Daniel byl moc silný a Luke byl moc slabý. A to, že už teď měl obě zápěstí plné modřin a malých odřenin mu vůbec nepomáhalo.

"Lásko, já jsem se tě ale neptal."Daniel se až moc sladce usmál a natáhl se i pro Lukovo druhé zápěstí. Klekl si vedle něj a svázal je k sobě, i přes Lukovy prosby.

"Kotníky."Daniel přikázal, čekajíc až se Luke pohne, aby mohl svázat i jeho kotníky. Poslední věc, která by mu pomohla utéct...

"N-ne, prosím... Neuteču, slibuju. Vždyť tam se mnou budeš. Dáš na mě pozor."Zakňoural Luke, který se stále snažil alespoň nějakým způsobem odtáhnout od Daniela. 

"Ty si myslíš, že mám čas s tebou celou noc sedět venku? Zapomeň. Kotníky. Hned."Daniel přikázal, znovu pohřbívaje i tu falešnou lásku.

"Cože?"Zeptal se Luke, když jeho hlava vystřelila nahoru, aby se konečně Danielovi podíval do oči. Ten ho ale ignoroval.

"Kotníky."Zavrčel Danel. A Luke by ho možná i poslechl, kdyby zrovna nebyl ztracen v beznadějných myšlenkách.

"Celou noc?"Zašeptal Luke, když se jeho oči znovu naplnily slzami. A to bylo kdy už to Daniel vzdal. Strčil do Lukovy už tak pohmožděné hrudi, čímž ho okamžitě donutil si lehnout. Rychle ho chytil za lýtka a trhl s nimi k sobě a tím konečně dostal přístup k jeho kotníkům.

"Prosím! Nech mě být!"Luke zakřičel, když se konečně probudil z tranzu a začal kopat nohama. Tou dobou už ale Daniel ztratil nervy. 

A tak to znovu začalo.

Včerejší noc se opakovala, tentokrát ale skončila ještě hůře. Když už Daniel konečně donutil Luka být zticha, Luke už skoro nevnímal. Sám už to vzdal. Stejně to nemělo cenu.

Michael mu možná pomůže, to ano. Ale stihne to vůbec? 

Luke byl ublížený. Všechno ho bolelo, byla mu zima a měl hlad. A mohl s tím něco udělat? Samozřejmě, že ne.

A tak Luke skončil na zahradě, jeho kotníky svázané s jeho zápěstími, nechávajíc ho v nepříjemné zkroucené pozici. Ale to bylo to nejmenší.

Po dnešku už mu přišlo, že je bolest tak silná, že už ji ani nevnímá. A tak většinu noci, kterou strávil venku, strávil také v bezvědomí. 

A těsně předtím, než se jeho oči zavřely, byl si jistý, že je to konec.

//

Okay, this is shit.

Budu moc ráda za každý komentář, i vote. 

Moc prosím o nějaký feedback, i když by to mělo být jen formou soukromé zprávy. 

Chci vědět, jaký na to máte názor ^-^

//